Další z mých blogů měl být veselým shrnutím mých životních soubojů s pavouky, abych stylově a stylisticky navázala na předchozí článek. Místo toho mé večery pohltila výroba farmářského trhu pro panenky, a když už jsem do něj vložila tolik času a emocí, proč o farmářských trzích něco nenapsat?
U nás v Dolních Počernicích začaly farmářské trhy asi tak před 5 lety. Před nimi se v naší obci dala koupit zelenina pouze v místním zahradnictví s vysokohorskou přirážkou a jinak obec obsluhovaly dva prťavé koloniály s pracovní dobou vhodnou pro maminky na mateřské, důchodce, bezdomovce a záškoláky. Když přišel Vietnamec a otevřel svoji prodejnu se vším - od mucholapek přes pasti na medvědy, jogurty, pivo, hračky, džíny a nanuky s otvírací dobou od sedmi ráno do osmi večer po 7 dní v týdnu, bylo to jako zjevení. A najednou i farmářský trh, hurááá jsme ve 21. století.
V největším obležení místních zásobovaček rodinných spíží byl bezesporu řezník. Veliký, tlustý rozšafný. Dětičky dostaly párek zdarma, sousedky nahlas na ulici (u nás to jinak nejde) probíraly kvality jeho ďábelské klobásy (fakt šlo o uzeniny, na co to hrome myslíte :-D), já jsem neodolala grilovacím norimberským klobáskám. I kupovala jsem je každý pátek, a večer jsem nakrájela salát, rozpálila na verandě gril – a už to vonělo a tuk kapal a syčel, klobásky zlátly a křupavěly napovrch….Kouzlo pokazil až můj choť, který má neuvěřitelnou schopnost najít ve své porci jídla – jako jediný – vždy něco navíc. Kost tam, kde nemá být, vlas, který nemohl vypadnout, chlup, který se vzal kdo ví kde. To plastové těsnění, které se marně snažil rozžvýkat ve voňavé klobásce asi bylo také určeno speciálně jen pro něj. A tak byl s klobáskami konec.
Ale ne konec párků. Zatímco jsem u zelinářů cpala nákup do tašky, slyším nezaměnitelný hlásek svého tehdy dvou a půlletého potomka: “Ahoj žezníku, kde máš ten párrrek?” (Moje starší dítě patří k opačníkům, zvládalo od začátku R a neumělo L). Řezník vyndaval novou vaničku s párky, ale ne dost rychle. Hlásek vlídně řval: “Co to tam hrrabeš žezníku?” Než jsem stačila zasáhnout a natlouct do potomka trochu slušného chování, dítko vítězně odcházelo a ukusovalo ukořistěný párek. Když ho večer vyblinkalo, byl konec i s párky.
Přísun ovoce a zeleniny, které chutnaly jako ovoce a zelenina taktéž posunul naše gastronomické zážitky o kus vpřed.
Okurka s chutí a vůní okurky, smíchaná s jogurtem, čerstvě namletým pepřem, česnekem ostrým jako břitva a koprem. A kdo to rád jemnější, nechť použije místo jogurtu zakysanou smetanu. Báječná to příloha k lilku grilovanému s kořením pěti vůní.
Pánský salát, kde se voňavá sladká rajčata snoubí s dobrým párkem a křupavou červenou cibulkou, smíchaný s majonézou (kam se tajně propašuje napůl jogurt, aby to nebylo tak cholesteroluplné, ale pššššššššššt). S čerstvým rohlíkem a vychlazeným pivkem báječná letní studená večeře.
Křupavé papriky, které se skvěle hodí k tataráčku a topinkám. Když se to zalévá sklenkou Merlotu, který byl otevřen o dvě hodiny dřív, svět je rázem jasnější a veselejší. Aspoň na chvilku. Jenom v noci se potom nedá spát a v žaludku je těžko a zlobivo. A navíc po dosažení čtyřiceti let si ty topinky musíme dělat v toastovači, chléb jen jemně namašlovaný trochou olivového oleje. Ten žlučník už přeci jen nefunuje jako zamlada.
Brambory odrůdy Anuška, které jsou báječné jak v bramborové kaši, tak pečené v troubě dozlatova se lžící olivového oleje a několika snítkami rozmarýnu. K tomu narychlo na pánvi s mixem másla a olivového oleje opečený červený pstruh lososovitý – nebo rovnou losos, který se následně vyspinká pár minut ve vyhřáté troubě a zasype bylinkami.
Čerstvé špenátové listy pomazlené na pánvi na másle, zalité směsí ricotty, smetany, drceného česneku, pepře a soli, spolu s těstovinami vše posypané parmazánem a okomentované dětmi:“Nesnášim zelený jídlo“.
Na podzim křupavá a šťavnatá jablka. Štrůdl je samozřejmý, ale takový Tarte Tatin, kde se na pánvi dušená jablka s karamelem překryjí kruhem listového těsta, v troubě se to upeče a nakonec po pár minutovém odpočinku překlopí na velký talíř (VŽDYCKY zapomenu si vzít na rozpálené držátko od pánvičky chňapku a VŽDYCKY si tu pazouru spálím). Ale když se k tomu dá bobek zakysané smetany nebo vanilkové zmrzliny, tak je to zážitek non plus ultra.
Slaďoučké jahody výborné na cokoliv, bílé zelí na český sladkokyselý zelný salát báječný k bramborákům nebo na americký zelný Coleslaw k pečeným kuřecím křidýlkům, sladká čerstvá karotka do mrkvového salátu, hromada báječné kořenové zeleniny na prvotřídní vývar…… a tak dál a tak dál – mohla bych pokračovat hodiny.
Ale hlavně – farmářský trh u nás je především společenská událost. Setkávají se tam statné matky rodu, připravené vybojovat ty nejlepší kousky čehokoliv pro své rodiny, mne nevyjímaje. Proberou se tam lékařské zákroky, úspěchy (no, abych to nepřeháněla, jsme v Čechách), spíš neúspěchy, a který blbec za neúspěchy může, a co by se s tím blbcem mělo udělat. Probere se tam politika celosvětová i dolnopočernická, když z úřadu vyleze zajistit domácí nákup starosta. Narazíte tam na naše městské policajty, místního elektrikáře, aktivistu podporujícího obecní kulturní život, instalatéra a obecního uklízeče odpadků s jeho pojízdnou popelnicí. Mezi tím kličkují děti na motorkách, odrážedlech, v kočárku se dožadují rohlíků nebo koláčků nebo jabka nebo něčeho k pití nebo chtějí čůrat pod památnou lípu. Dozvíte se, ať dobrovolně nebo nedobrovolně ve frontě, kdo s kým, kde, co, proč a za kolik. Kdo co uvařil, kdo co snědl, co mu potom bylo. Kde kdo byl, co tam dělal, a kam ho pak vezli. Kdo umřel, kdo se narodil, kdo jak žije, kdo je s kým a kdo proti komu.
Tohle právě na naší vsi miluju. Ač je součástí Prahy od roku 1974, v našem nenápadném zapomenutém údolí, o kterém málokdo ví, je to furt ta stará vesnice, kde se všichni znají a vědí, „kerej ty seš“. I když za posledních 13 let, co tu bydlím, roste na okolních polích mohutná zástavba a babky, které tu vytvářely nezaměnitelnou atmosféru pomalu odcházejí do věčných lovišť a s nimi odchází i nezapomenutelné paměti typu: „a von si vzal tu Martu z Měcholup a měli céru, která si vzala toho bagristu, co mu našli ten nález, no a to je ten příbuznej vod mýho bratrance, co měl ten infarkt….“
Takže, jestli víte o kde kom, kde co, kdo s kým, kam a proč, můžete pokecat ve frontě v diskusi, já se decentně odvrátím, ale to si pište, že oči budu mít na šťopkách a uši jako radary.
