S radostí malinko poťouchlou jsem se dnes konečně dostala k tomu, abych vám představila novou řadu šperků, která se bude postupně objevovat ve výkladu u Gurumíny.

Řekněme, že maličko navazuje na pradávnou kolekci Skříp, ale není uzavřená a nemám v úmyslu ji zpracovat najednou, protože se k ní na rozdíl od Skřípu chci vracet. Co mají ty dvě společného? Vzpomínky. Úctu ke starým věcem. Nostalgii ne. Ta maličko prosakovala z první jmenované, ale tady bych se jí ráda vyhnula.

Staré harampádí je dalším zdrojem, ze kterého čerpají davy umělců všech možných směrů. Různým způsobem a z různých důvodů. Já mu přišla na chuť v době, kdy jsem začínala s haptickým uměním. Hodila se mi nečitelnost různých starých úlomků a součástek, jejich zajímavé povrchy.  Celé své okolí jsem zamořila podivnými objekty, které musel člověk nejdříve osahat, aby zjistil, k čemu vlastně jsou.

Co mne na starých krámech také zajímá, je ten krátký okamžik ticha, než nálezu přisoudíme nějaký význam a než začneme přemýšlet, k čemu to dříve sloužilo. Prostě jen v terénu zaznamenáme něco divného a zarazíme se...  pokud je předmět dostatečně podivný, spustí se proud interpretací a ticho je pryč. Chaos je sice prvotním tvůrčím stavem, ale to krátké ticho, to je mnohem lepší...

Další podnět jsem dostala od své nejoblíbenější bohyně slovanského panteonu, Moreny. Teď si asi říkáte, co je ta Gurumina zač, když se kamarádí s takovými... Jenomže ona to není jen smrtka, každoročně vynášená a topená. Je to moudrá stará žena znalá vyprávění, přísná a spravedlivá. Ztělesňuje zimu, stáří, klid, přísnost, poznání, soud a smrt. Když si vypůjčím slova dr. Mirko Frýby, je to "konec, směřující k začátku"...  něco jako bod, v němž odcházející uvolňuje prostor právě vznikajícímu. Přeměna. Smrt není zlá, je to stejně jako život jen pokračování nekonečného koloběhu přeměn... Morena dává prostor ke zrození nového a proto ji mám ráda. Umožňuje nám odkládat staré zahnívající představy a nadechnout se čerstvého vzduchu. Dává velkou svobodu rozhodnout se, kudy dál...

Tuto svobodu právě vyzařují náhodné bezejmenné nálezy. Můžeme je nechat ležet,  popřemýšlet o nich, nebo je nacpat do tašky a odnést. Raději je nechávám na místě a ukládám do vlastní paměti aby uzrály. Ale abych byla zcela upřímná, tři doma mám... cosi, zděděné v kufru se starým železem po dědovi. Cosi, nalezené minulý týden v lese. Cosi, co jsem našla při úklidu sklepení jičínského zámku ve vrstvě odpadků z doby Albrechta z Valdštejna, a co se po důkladném oškrábání ukázalo být lékárenskou lahvičkou. Tato tři  - nebo vlastně dvě (lahvička slouží jako lahvička) cosi si nechám jako připomínku toho, že existují i věci beze jména.

Možná tyto dva předměty nejsou pro vás "cosi", ale něco konkrétního, co znáte. Psssst........................

A toto jsou dva první kousky zmíněné řady.  Měla bych se asi vyjádřit přímo k nim, že... 

Určitě je na místě přiblížit způsob, jak vznikají. Jsou to šperky alternativní a svévolné, ale ne odfláknuté. Nadhled a svoboda je důležitý stejně jako dobře udělaná práce. Vlastně nejdříve vyrobím šperk tak, jak "by měl být" - to znamená opravdu odolný a funkční - a po té ho... ehm... doupravím technikou zvanou "huntování" (tzn. křivení, drápání, atd). Když je dostatečně zhuntován, následuje patina a přeleštění. Po té zkouška odolnosti, punc a snad někdy sbohem...

Určeny jsou všem,  některé kousky mohou nosit i muži. Základním materiálem je tu stříbro 925 či dřevo v kombinaci s drahými i obyčejnými kameny. Nečekejte prosím autentické kousky záhadných ufo předmětů, tyto vycházejí pouze ze vzpomínek a představ a jsou celé ručně vyrobené.

Pokud se vám tento blog podařilo zachytit v proudu přibývajících a přečíst, jsem tomu ráda. Děkuji. A ještě, jako bonbónek na konec, jeden z inspiračních zdrojů... báječný film, ke kterému se budu vždy vracet.

...Tak zase někdy...