Jackinek byl obyčejný mourek, maminku už neměl, zůstal sám na kraji pole blízko rušné silnice. Nevěděl, co si počít, neměl nikoho, kdo by se o něj postaral. Neměl kam jít. Věděl toho tak málo o velikém světě plném překvapení i nebezpečí.

Ten den, bylo teplé zářijové dopoledne, se maminka s tatínkem chystali s dětmi na výlet. Děti reptaly, nechtělo se jim na dlouhou procházku lesem. Kdo ví, jaké měly vlastně plány, ale návrh rodičů se jim rozhodně nezamlouval. Tentokrát se ale máma a s tátou nedali přemluvit.

Široká cesta vedla lesem, okrajem vesnice, kolem jezírka s lekníny, kolem zahrádek s jabloněmi, až se stočila přes silnici k poli. Z obilí bylo slyšet slabé mňoukání: "Mňau, mňáááu." Maminka ho zahlédla. V náručí pak koťátko předlo a libovalo si, že našlo někoho, kdo by ho měl rád a staral se o něj. Byl to výlet s krásným překvapením.

Tatínek říkával, že je to jeho miláček. Máma se naučila mňoukat jako on a občas si tak spolu povídali. Jackinek se nechával vozit v kočárku, přikrývat peřinkami a spinkat tam, kde ho malá Zuzanka chtěla mít. Spřátelil se dokonce s novým kocourkem a později i s psíkem.

Každý večer vyrážel na lov a ráno se bezpečně vracel. Bylo na něj spolehnutí.

Tak strávil Jackinek v rodině skoro tři roky. Až jednou. Ráno ho maminka marně vyhlíželo. Volala. Ale Jackinek nikde. Děti kocourka hledaly. Ptaly se sousedů. V rodině zavládl smutek... A tehdy se maminka rozhodla, že Jackinka namaluje. Přemýšlela, co by tak asi Jackinek nejraději dělal, kdyby se někde toulal? Napadlo ji, že nejspíš sedí někde na kafíčku s krásnou bílou kočičkou.

Jackinek už se nevrátil, dostal požehnání, jeho milí mu přejí posezení s líbeznou kočičkou, lenošení v peřinkách i opékání myších dobrůtek... Jackinek tak žije dál v jejich představách.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zatímco jsem na dovolené u moře plavala, slunila se, obdivovala zdejší přírodu a odpočívala, Jackinek nelenil a tropil všelijakou neplechu... Vlastně si to volno také náležitě užíval, jak jinak.

Protože jedu v neděli do lázní, tak jsem zvědavá, co tam ten kluk zase stropí. Barvičky a štětce beru s sebou...

Tímto se s vámi na měsíc loučím a těším se na shledání v září.