První šperk jsem dostala hned při narození, jako skoro každá malá holčička - zlaté náušnice, tuším, že byly s červeným kamínkem. Nosila jsem je od narození asi do svých 5 let, kdy jsem jednu z nich ztratila a rodiče mi již druhé nekoupili. Pak jsem byla velmi dlouho bez šperků, ačkoli mě lákaly maminčiny korále. Teprve v pubertě jsem opět začala krášlit a za svoje vydělané peníze jsem si koupila znovu náušnice, tentokrát stříbrné. Dírky v uších mi naštěstí nezarostly natolik, abych je nebyla schopná obnovit. Tak uši jsem měla vyřešené, ale dlouho jsem se nemohla srovnat s tím, že bych měla nosit také něco na krku. Maminka mi sice pořídila zlatý řetízek a přívěsek s červenými granáty, ale nenosila jsem to ráda. Ani prstýnky mě nikdy nelákaly, také jsem měla jeden zlatý dělaný na míru podle mého výběru z babiččnina prstýnku, ale ani ten jsem téměř nikdy  nenosila. Nakonec jsem ho věnovala své starší dceři, která z něho má opravdu velkou radost. Stejně skončil i řetízek s granáty, jen u mé mladší dcery.

Když jsem se vdala, samozřejmě jsme měli s manželem oba snubní prstýnky, oba zlaté hladké, bez jakýchkoli ozdob - něco jako kroužky na holuby. Já jsem ho nějaku dobu nosila, ale pamatuji se vcelku živě, že mi dost překážel - možná proto, že mi byl o trochu větší, ale byla to nejmenší velikost, která byla k dostání. Protože jsme oba dva pracovali tenkrát v chemickém průmyslu,  i tyto prstýnky z praktických důvodů zůstaly po nějakém čase ležet v krabičce. Z dnešního pohledu to byla úplně zbytečná investice, protože v té krabičce ležely po celé naše manželství bez užitku - asi jen jako připomínka toho aktu na radnici, kdy jsme se k sobě navzájem přivázali.

Nicméně bych chtěla podotknout, že ne všem a za všech okolností tyto věci škodí. Pokud jsou prstýnky vyměněné s opravdovou láskou, mohou působit i ochranným způsobem, třeba i tak, že je na první pohled jasné, že tento muž či žena patří k někomu jinému. Je to bezpečné poznávací znamení. I řetízky mohou chránit v případě, že člověk má příliš otevřenou hlavu a nechává se zneužívat. Tyto věci škodí pouze v těch případech, kdy je člověk v ohrožení svého života, v důsledku prostředí ve kterém žije. V takových případech potřebuje být volný, aby mohl reagovat na různá venkovní nebezpečí- leckdy ty vědomosti a tušení jsou i na velmi podvědomé hluboké úrovni. Vysvětlení podložená důkazy mohou přijít až mnohem později. Doporučila bych proto věřit své intuici.

V určité době jsem začala dostávat šperky udělané z přírodních materiálů - dřeva, keramiky, kamenů. Ty byly většinu zavěšené na tenké dlouhé kůžičce. Nosila jsem se ráda, jen mi vadilo, že jsem si je občas z nepozornosti namočila do polévky, občas jsem ty keramické otloukala o stůl, nad kterým jsem se hrbila. Pak opět nastalo období, kdy jsem téměř žádné šperky nenosila, protože se mi nehodily k mým "manažerským" kostýmům. Od manažerských kostýmů jsem plynule přešla do svého obchůdku s krásnými věcmi pro potěchu těla a duše. teprve tam začaly ty správné lukulské šperkařské hody. Protože najednou se ke mně začalo hrnout ručně malované hedvábí, krásné šperky ručně vytvářené různými šikovnými lidmi z Čech a Moravy, originální oděvy z přírodních materiálů, přírodní kosmetika a prostě všechno, co je potřeba pro to, aby se z manažerky opět stala žena.

A protože jsem byla obchodnice a ráda jsem zkoumala energie, téměř vše si nejdříve potřebovala vyzkoušet na sobě. Díky tomu jsem zjistila, že se mi vždy prodává dobře to, čemu sama věřím, co cítím, že mně samotné dělá dobře a jsem si jistá, že si tím v žádném případě neškodím. Časem jsem si vytvořila úplně nový šatník, ve kterém byste marně hledali manažerský kostým ( natožpak kalhotový) a také se mi začaly doma kupit šperky, které jsem začala nosit velmi ráda, především dřevěné a šperky s polodrahokamy a nebo i obyčejnými kameny. Naučila jsem se rozeznávat, co je vyráběné s láskou, a co naopak pouze pro zisk ( když jsem několikrát nechala napálit a nebo přesvědčit kamarádkou :-)) Poznala jsem hodně tvůrců, hodně jsem si s nimi povídala o materiálech a jejich postupech a jejich životech. Měli jsme spolu téměř rodinný vztah ( alespoň s některými). Poznala jsem, kdy mají potíže, protože v tom okamžiku se jejich výtvory přestaly prodávat.Také jsem zjistila, že i během mého vývoje poznání jsem došla k určitým závěrům, které mi bránily některé zboží vyprodat. A tak se stalo, že mi na konci mého obchodnického období zbylo docela hodně různých kamenů, přívěsků a náušnic. 

Mezitím se mi podařilo provést pokusy s barvením hedvábí přírodními bylinnými barvivy ( viz můj blog Po hedvábné stezce k bylinám do Čech), a tak mě napadlo přívěsky pověsit na hedvábné šňůrky ( vlastnoručně barvené, točené a šité) a tak vniklo to, co Vám zde nově nabízím. Píšu to právě proto, že nejsem vyučený šperkař a zatím nedokážu přívěsky vyrábět sama. Ale dokážu pracovat s látkami a barvami. Tak doufám, že moje vědomosti a moje ztvárnění závěsů na ty krásné ruční práce některou  z Vás zaujme a takto pojatý šperk si některá z Vás ráda koupí  na sobě vyzkouší jeho účinky.