Taky máte rádi staré francouzské filmy? Muži vyvaleně a ženy nasupeně okukovali nabušený dekolt a nohy až na zem Brigitte Bardot o krasavici Catherine Deneuve ani nemluvě. Všichni jsme milovali nedostižnou Annie Girardot jako razantní policejní komisařku a jejího "lehce nepraktického" profesora Philippe Noireta. Naprostá jednička mezi akčními hrdiny byl vždycky superšaramantní Belmondo a někomu se zase uhlazený Alain Delon zdál studený jak psí čenich. Koho by nerozchechal rtuťovitý mužík Louis de Funés a čí babička nezavzdychala v mládí nad ostře řezanými rysy Jeana Maraise...

Milovala jsem knihy Alexandra Dumase, hlavně Monte Cristo byl můj hrdina nejvěrnější, kterému na paty šlapal jen kapitán Nemo z knih Julese Verna. Jak byl někde urputný mstitel, patřilo mu celé mé náctileté srdce. Měla jsem ráda i Knoflíkovou válku, díky které jsem se nalezla zalíbení v plechovce se sardinkami a naučila se sardinky opravdu vychunávat jako vzácnost. Ale odřezávat někomu knoflíky z oblečení a vytahovat gumu z kaťat jako trofej - hmmmm, tak takový cvok ještě nejsem. Zatím. Ale kdo ví, třeba jednou....

Zavřete oči a představte si Francii v celé své ryzí a původní podobě - skalnatou Bretaň, Normandii, Paříž zářící mnoha světly, plnou umělců malujících Montmartre a umělkyň zpívajících šansony hlasy ochraptělými nadměrnou konzumací Gauloisek, sladkou Provence s vůní levandule, rozmarýnu a tymiánu. Odmysleme si dnešní hořící auta na předměstích větších měst, Eiffelku obehnanou několikametrovou "bezpečnostní"bariérou, a v slzách tonoucí turisty z dálného východu, kteří od Paříže očekávali romantiku z románů a filmů a zjistili, že se ocitli v africkém slumu.

A co se týče jídla, mají Francouzi opravdu vybroušené jazýčky. Vraťme se do dob, kdy elegantní dámy popíjely na předzahrádkách kaváren café au lait a lžičkou decentně nabíraly čokoládovou pěnu nebo přikusovaly lehounkou profiterolku, kterou si mohly plně vychutnat, protože pravé Francouzky přece nikdy netloustly. A zavzpomínejme na časy, kdy venkovské hospodyně ráno bez mrknutí oka uťaly hlavičku kohoutkovi a za vydatného podlévání vínem ho nekonečně dlouho dusily se zeleninou a zároveň chystaly lahodné ratatouille, zatímco jejich choť koštoval víno už od kuropění a vychutnával k němu kostičky lahodných sýrů a úlomky křupavé bagety. A slunce svítilo a Marseillaisa vyhrávala....

Jedna z mých zákaznic má také na Francii ty nejkrásnější vzpomínky. Chtěla vyrobit pro své panenky celé menu ve francouzském stylu. Panenky jsou typy Blythe - hlava je téměř 1:3, zatímco tělíčko 1:6 (možná i 1:8). Celkově jsme se přiklonily spíš k rozměru 1:6 - aby velikostně jídlo zhruba odpovídalo velikosti ruky. 

Původně to mělo být jen pár kousků, kousek toho, kousek onoho.... a pak se to utrhlo ze řetězu, jak už to tak bývá.

 Teď přichází relaxační obrazová část. Uvolněte se prosím...... tři, dva, jedna........jedééééém.

 Začněme opulentní snídaní, která může trvat dlouhé hodiny. Čtyři figury budou mít co dělat, aby to všechno zmohly. Croissanty s máslem, medem i marmeládou, jogurt s ovocem, brioška, bagetka, ovoce, džusy, mléko, horká čokoláda, káva..... 

Ledva snídaně bude spořádána, informace z denního tisku prodiskutovány (Pařížský kurýr - Fantomas odřezal knoflíky a vytáhl gumu ze spoďárů prezidenta republiky, první dáma v mdlobách, komisař Juve zasahuje!) a odehraje se partička petanque, nastane čas servírovat předkrm. 

Jako předkrm jsme zvolily ústřice na ledu a Foie gras s fíky a brusinkami. K paštice z husích jatýrek se přikusuje křupavý toastík. 

Ústřice v detailu.... na ty jsem pyšná. Perleťové práškové oční stíny jsou v některých okamžicích k nezaplacení. Na vnitřek ústřice ideální.

Po předkrmu následuje polévka - pořádně hustá cibulačka, se zapečeným křupavým toastem, ze kterého do polévky stéká rozpečený sýr.

 Až dodatečně jsem přidělávala i kastrol s cibulačkou a ovocný salát.

Kdo po polévce ještě neprasknul, může si posloužit kohoutkem na víně, vařenými brambory nebo pečenými brambory se zakysanou smetanou.  

Ti, kdož nechějí požít zmasakrovaného dušeného kohoutka si mohou posloužit lahodnými ratatouillemi připravenými tak,  jak je připravoval myšák či spíš krysák Remy ve stejnojmenném animáku.

 A na závěr nesmí chybět sladká tečka. Maxitečka - ale nebuďme úzkoprsí, explozivní sladká bomba.

Původně vznikly coby dezert jen čokoládové pěny, zmrzlinové poháry, ovoce a profiterolky z odpalovaného těsta přelité čokoládou.

 Profiterolky jsem mazaně udělala "volně ložené", aby se daly kdyžtak přesunout na nóbl podnos...

A později k pohárům čokoládovo-vanilkovým přibyly ještě poháry ovocné...

A ten, kdo sladkému neholduje, může celé hody ukončit ochutnáváním různých sýrů...

Balík jídla vznikal postupně během několika měsíců a bobtnal a rostl do velikosti pořádné krabice na boty. Přibývaly nápoje, nádobíčko, kusové ovoce, zelenina, další pečivo, musel se vybavit vinný sklípek, byla to opravdu taková gastronomická Tour de France. 

Celý balík už v září odputoval do svého nového domova za naše hranice. Au revoir a ať těm malým figurkám chutná! A doufám, že francouzské dobroty zůstanou stále čerstvé, oku lahodné  a budou dlouho dělat jejich majitelce jenom radost.