Jak tak člověk tvoří, tak se naskytnou situace, že něco v dílně neustále chybí.
Zrovinka teď jsem měl zakázku na domovní číslo. Někdy je to zapeklitá práce a zvláštní výzva.
Taková práce s sebou vždy přináší nějaký nový problém. I přesto, že už člověk sem tam něco vyrobil, vždy
se najdou nějaké překážky. Hlavně, když se jedná o věci, které se nedělají běžně a tudíž mají jiná specifika
a požadavky, než se běžně řeší. Prostě drobnosti jako smrštění velkého kusu a rozdílných tlouštěk
materiálu se dá jen odhadovat. Proto je vždy dobré počítat s tím nejhorším a snažit se předvídat a předcházet
nezdarům.

Třebas na tvorbu šperku bylo potřeba vytvořit žáruvzdorný box:

No a při jiných zakázkách , třebas světel, přijít na to, jak pálit, aby se nekroutily:

A nebo takový saunanádoby, aby se vešly co nejlépe do pece. Prostě každá zakázka je výzvou!

O tom, že tlustý a přes 60 cm široký kachel je třeba opatrně sušit, netřeba snad mluvit.
Ale ani pálit na čistém plátu by nemuselo zrovna vyjít. Raděj ať kachlík klouže.
Takže nezbývá, než zajet pro trošku toho křemičitýho písku a kachel na plátu podsypat.

Takže jsem musel do Adršpachu, tam je totiž nejlíp.

Ale to už je zas jiný příběh :-)))).

Tam v tom horku je ....

Kam oko dohlédne, pískový homole, až do Polska....

a prohlídka na Eskymákovi, ale chladno tam rozhodně nebylo...

ale výhled ušel :-)

tak nasbírat písek a do práce???