Jako malá jsem kreslila pořád a všude. Pokreslila jsem, na co jsem přišla - od zdi v pokoji, přes pytlíky od mouky, až po vlastní kolena.

Čím jsem ale byla starší, tím méně bylo na kreslení času a po nástupu na vysokou školu jsem paradoxně přestala kreslit úplně. Píšu paradoxně, protože jsem studovala design obuvi a představovala jsem si, že kreslení bude každodenní náplní mého studia. Realita byla ovšem jiná - studium bylo zaměřené spíš na teorii, psaní seminárních prací, samostudium dějin umění a nesmyslné úkoly typu "navrhněte obuv jako architektonický objekt".

Po pěti letech jsem promovala sice s vyznamenáním ale také zároveň s pocitem, že pedagogové ve mně zabili veškerou kreativitu. Pak začaly pracovní povinnosti a najednou uběhlo pár let, kdy jsem tužku skoro nevzala do ruky. Jediným kreativním vyžitím pro mě bylo šití, malování broží a občasné "propašování" alespoň digitální kresby do pracovních úkolů.

Během loňské zimní dovolené mě dohnalo špatné svědomí a řekla jsem si, že s tím konečně musím něco udělat. Vytáhla jsem papír a začala kreslit portrét Anny ze Zeleného domu (podle promo plakátu k seriálu Anne with an E). 

Dovolená ale rychle uběhla a s návratem do práce a šitím kabelek jsem na kreslení opět neměla čas. Letos jsem ale byla přísná a o vánočních svátcích obrázek konečně dokreslila. Sice mi to ve výsledku trvalo rok, ale lepší pozdě než nikdy :)

Tím to ale nekončí - snažím se nakreslit každých pár dní alespoň pár čar. Tohle jsem zatím stihla za leden:

Přijde mi škoda kreslit jen tak do šuplíku, a tak mě napadlo proměnit svoje kresby v něco užitečného, třeba pohlednice. Co myslíte?

Taky máte nějaký koníček nebo schopnost, na které nemáte čas, a hryže vás špatné svědomí? :)