Uf, uf, uf.
Tak jsme zpátky z ráje.
Nebo co to bylo.
Opravdu jsme toho stihli hodně.
Ovšem nejdůležitější ze všeho bylo pro nás pravděpodobně to téma.
Vyrobit ten kousek rajské zahrádky podle zadání.
Bylo to tuším symposium páté.
Ono každoročně to bývá opravdu zvláštně načasované pro tu danou chvíli,
čím jsme právě procházeli, co si řešili, co bylo v našem zorném poli právě důležité k předání.
První rok vznikla pro nás hodně symbolická Zvonička, pieta za Sudety.
Další rok vznikl Kristus na kříži, plus ochránce, který zůstal v údolí.
Toho roku se mělo vyrábět pro Bílou vodu,
nějakou shodou náhod to ale nakonec nějak nedopadlo a kříž zůstal v údolí.
Tenkráte vznikla kromě koní a ochránce. socha sv. Toníčka, je tam vidět uprostřed textu.
Letos bylo téma Nebe na zemi.
Nakonec z toho vznikl nápad ztvárnit Ráj.
Tak se v pondělí ráno horkou jehlou ušil nápad,
vyrobit společně výjev z ráje, který bude sloužit jako posezení.
Někdo chtěl mermomocí vyrábět hada.
Na Míru zbylo jablouško, jenže kdo vyrobí ty nejdůležitější postavy našich dějin
a taky strom poznání?
Nehlaste se všichni.
Tak to začalo.
Nějak moc slov nebude třeba, pošlu vám obrázky.
Téda musím říci, že letos poprvé jsou fotcené jen z tel. a moc mi to s tou novodobou technikou nešlo.
Protože nebyl jiný způsob, jak to všecko honem zaznamenat byly jsme vděční i za tohle.
Nějaké moje fotéčky pak dodám, jak se trochu vzpamatuju.
Kromě práce na place vzniklo několik kousků do dražby,
židličky, stolek, kůň, pták a na přání několik koček.
Taková jiná výuka, pomáhání u koníků.
Po týdnu práce se těšíme na závěrečné ukončení,
kdy se potkávají v údolí koncerty a vznikají zajímavá setkání.
Tak jsme si poslechli úžasné mantry s Radkem Malým z Tranzanů.
Taky jsme si poslechli úžasné badžany Darshanů tamtéž.
I s napětím dočkali koncertu Darshanů,Tranzanů a Žambochů.
Děkujeme velikánsky za tu vzácnou chvíli.
Na závěr vznikla již jakási tradice, že se pospolu s Tranzaní skupinkou vydáme na procházku.
Loni se zahrálo, i letos, tak jsme ztichlí vyslechli Gajátrí v Tančírně.
Hrál nám Z, to bylo trochu jak ve snu.
Chodili jsme tam odpočívat i fotit sochy, když byla ještě pustá.
O téhle proměně se málokomu snilo.
Bylo to docela rušných několik dní.
Přesto se nám opět podařilo na chvíli se zastavit.
Ještě vám pošlu do oušek, co tam vzniklo během loňského víkendu
U nás mezitím pršelo tak, že mám ještě nyní plné boty dešťovky, zapomenuté na zápraží.
Děkujeme za spolupráci celému týmu, výbornému zázemku tam, péči, děkujeme za poskytnutí prostoru, kde jsme mohli být pospolu obzvláště M. Rabenseifnerová.'
Vážíme si toho všeho, vážíme si všech těch kytek, brouků, ptáků, co jsme viděli, a že jsme jich viděli a že jsme se mohli na chviličku díky tvorbě zas dotknout nebe.
