Město spí
ponocuji
u pracovního stolu se podivně stáčím
jak koucour před ulehnutím
váhavě rozmýšlím
na kterou stranu se schoulím do klubíčka

Večer se krčí jako vrána 
popíjím čaj
a každým douškem se koupu v nostalgii
barvy neblednou, nestydí se
omítky bez rumělek
tajemství za světla je jiné než za tmy
tiché slovo v dálce jako poselství

V noci se vznáším
cestuji časem
přes den jsem bytost pozemská
po zimě více náladová
navíc ta má horká krev je bohémská