Víte, v dnešní době se nemůžete na nic spolehnout. Máslo je plné vody a někdy to ani není máslo, mobilní telefony jsou dělané tak, aby nevydržely déle jak tři roky, sousedka vám chodí tajně na zahradu na jabka a České dráhy si občas dovolí jezdit přesně!

A tak i nevinný puntík, pod vlivem bulvarizace i dosud tzv. seriózního tisku, se zcela vědomě dopouští vaší mystifikace. Abych to uvedla na pravou míru - prostě klobouky ještě nevyrábím a  zřejmě dlouho ještě ani nebudu (pokud jste náhodou mé podprahové mystifikaci podlehli...).

Ale když už jste se mi sem (jistě nalákáni tou mou habaďůrou) přišli podívat, tak vám přece jenom povím, jak na klobouky.

Takže. Nejdřív o čem tento blog je. Tento blog, kdyby to náhodou nebylo zatím zřejmé, je o narozeninách a mém tvoření. A o dárcích mnou tvořených. Dneska je slavný narozeninový den mé sestry. Večer přijedou a půjdeme se všichni veselit a slavit se a tak vůbec co se tak dělává.

A taky dárky se dávají. Pamětníci a ti, kteří stejně jako já uchovávají v hlavě všechno možný, i když nechcou, si možná vzpomenou, cože to má sestřička ode mě dostane:

Jenže to není překvapení! To si vybrala, o tom ví, na to se těší. Takže ještě nějaké překvapení. S tím překvapením má co dočinění kloubouk druhý, černý. Zkrátka pustila jsem se do jeho dekorace a to tak, aby ladil k jeho kloboukovému stylu a typu, tak, aby ladil s obdarovanou, a hlavně tak, aby ladil s jejím tmavě zeleným zimním kabátem. A dopadlo to takto:

No, ale jdeme dál. Když už jsem u těch bulvárních informací - já jsem se přestěhovala na Hromádku spolu se svým skoromužem nedávno, v září to bylo. Jsme tu zatím spokojení a šťastní, děkuji za optání, a nějakou tu pikantní informaci do titulku... Hmmm. "PUNTIK OVLADL CELY BYT" - někde v textu byste se dočetli, že prostě tím svým tvořivým i jiným harampádím jsem zaplnila 93 % úložných míst v bytě, zbytek zbyl na milého cédéčka, šanony a oblečení. No co může dělat ;o)

Takže jak jsem v tom novém bytě, tak jako zařizujeme a dolaďujeme a zútulňujeme, k čemuž nám nedávno velmi pomohly právě nové záclony. Jenže, já nemám šicí stroj a ani neumím šít. A záclony bylo potřeba ušít (stejně jako zkrátit milému kalhoty). A tu ochotně se ujala úkolu opět má milá šikovná sestřička a ušila nakonec, co stihla - kalhoty a jednu záclonu. A že jsem si vybrala takové jemné krásné, ovšem setsakra klouzavé záclony, tak se jí to dělalo setsakra špatně. A tak za to si prostě zaslouží nějakou odměnu, no ne?!

No a protože dvě zbylé už nestihla, tak se jich hrdě ujala moje neméně milá mamulka. A seví taky něco dostane. Ona si to teda u mě zadala - něco ozdobného, velmi malého (ne tak jak ty moje příšery z vlastní plsti ;o) ), decentního na černý kabát k tomu červenému klobouku, aby to s ním souznilo, jo? Jo! Dostane to taky dnes, což netuší.

A na závěr ještě jeden z mých prvních prototypů z mých prvních zkoušených vlastních plstí. Nejsem s ním až tak spokojená, proto do prodeje nešel. A nejsem s ním až tak nespokojená, abych ho vyhodila, takže je můj ;o) Ještě jsem ji nikde neměla, ale s tímhle počasím se už brzy dočká.

Děkuji za pozornost. A pozor na zkreslující titulky!