Už je to tak. Pokud vaše dětí spí zdravě a normálně celou noc, jste opravdu šťastlivci. Moje dcera se domnívá, že spánek je opravdu pouze formalita a není třeba jím okolí, zatížené společenskými konvencemi o délce a kvalitě spánku, nikterak obtěžovat. Pročež vstává pravidelně každou noc a hlasitým nářkem oznamuje světu, že je vzhůru, je tu nuda a dělejte s tím lidi něco.

Tím ovšem trpí můj život společenský a tvůrčí. Ne, že bych se za velkého umělce považovala, ale sem tam bych ráda po sobě zanechala něco trvanlivějšího, než jsou umytá okna / v tu ránu přizdobená otisky ojogurovaných prstíků / a oběd z lahodných čerstvých surovin, svrhnutý z dětské stoličky na umytou podlahu.

Takže jak to u mne vypadá s takovýmto paličkovaným náhrdelníkem.  Před vánoci si koupím pěkný perleťový kroužek a ja prakticky jasno, co s ním. Budu paličkovat. Oznámím to radostně celému okolí. Osmnáctého ledna se konečně dostanu ke chvilce, kdy si rozkreslím podvinek a několik dalších. Opět radostně oznámím okolí, že budu zase paličkovat. Každému už je to fuk. A je tu březen! Máme úterý odpoledne, to má starší dítko ve škole delší den. Navíjím paličky. K čertu, 15 párů, udržím to ještě? Mladší dítko vstává. Mou šancí je středa, áááááno, je to tady. Obklopena dobrou Dotee společností, celé dvě hodiny paličkuji. A máme tu první kousek krajky. Cože, ta malá sladká bestie už zase vstává? Tak za týden...

Kdo říkal za týden? Užje po Aprílu. Krajka je konečně hotová, natužíme ji pěkně venku, abychom se doma nezfetovali. Přitom přelíznu tužidlem i pár starších krajek, aby nám vydržely dalších patnáct let.

Po zápase s focením / stejně budu muset nafotit lepší, ale já to nevydržím nedat to sem hned / napjaté chvíle očekávání. Bude se líbit?