Jednoho dne se to už muselo stát, ušitých medvídků spousta a zájemců z řad medvědářek hodně :) Navíc místa na medvědí poličce ubývá. Takže jednoho dne, když jsem dokončila svého prozatím nejmenšího medvídka Bambulíka, se hned našla jeho adoptivní maminka. Bambulík se u nás doma moc nohřál, ale i tak stačil hned po ušití tropit rošťárny, nejraději na hlavě medvídka Bakulíka.

No, ale adoptivní maminka čeká, Bambulík se tam bude mít moc dobře, takže honem do práce. Nejdřív ale skupinové foto s medvědími kamarády, na památku.

Tak a vrháme se s Bambulíkem na tvorbu průkazu totožnosti, přece nemůže být vyslán jen tak bez papírů. Mrňouskovi je teprv den, tak musíte pochopit, že netuší, že se nedají fotky posunovat tlapkáním po obyčenjém nedotykovém monitoru :D

No, ale je noc, průkazku budeme dávat dohromady až další den, už jsem unavená (Bambulík ne, ten by něco podnikal pořád :D )

Druhý den odpoledne je průkazka hotová, Bambulík kontroluje údaje, zda jsem tam náhodou něco nepopletla :D

No a večer následuje pravděpodobně nenáročnější činnost. V pondělí už malej pojede, takže vytvořit pro mrňouse krabici (krabice od bot je moc velká, takže jsem si zase hrála s nůžkami, lepidlem a pravítkem s ryskou, no bývalý papírový modelář se ve mně pořád nezapře), vystlat krabičku a připravit Bambulíka, aby mu byla cesta co nejpohodlnější a aby mu náhodou něco při přepravě neudělali.

Ještě se musí rozloučit se svými kaparády, všichni mu přejí šťastnou cestu. Malou medvědičku Mandarinku to chudáka trochu vzalo, musela jsem jí půjčit kapesník.

Bambulík se má v novém domově určitě velmi dobře, dokonce ani na cestě moc dlouho naštěstí nepobyl a dorazil rychle k adoptivní mamince :)