AHoj všem, jsem tu nová, a dostala jsem chuť se podělit o Fimováníčko se všemi kdo jsou z této hmoty taky paf :-) jako já.

Dnes: jak jsem vráběla náramek "Duhová zahrada".

Nejdříve jsem si nakreslila nápady na kytičkové špalíčky, a pak se pokoušela je udělat :-) No... upřímně nějak se vyvedly úplně jinak...uličníci. Ale dobrý.  Manžel pozorně sledoval jak skládám růzmé válečky, plátky a kousky do kytičky cca 6 cm široké a 3 vysoké. A smál se mi, že to patlám už druhou hodinu... a kde nic tu nic. Vtipálek.

(nejdřív zblendovat, pak poskládat, zatočit, překrojit, poskládat... zredukovat) si snad myslí, že to je za pět minut? To neni jako ty jeho šutry... nasypat, a počkat...

Sláva první kytka je hotová, zredukovaná na několik velikostí.. a teď na další a další... nakonec jsou jen 4

Znáte to, půl dne pryč a na stole 4 špalíčky... "to máš teprve tohle?" a takhle mrňavý??? .... A co s tim jako budeš dělat?

vrrrr.  "Náramek a spoustu dalších věcí". Tvrdím odhodlaně, i když už mě bolí záda. (Ale až zejtra).

Ráno odvelím synka do školky, šoupnu prádlo do pračky a hurá na náramek. 

Nejdříve vyměřit, pak polepit kytičkama, rozkrájet, olemovat, provrtat, upéct, zabrousit... nalakovat a zkompletovat a je to... jejda a co oběd? Honzík přijde ze školky (kde pacholek sabotuje stravu) a já nemám nic.. šunkofleky to jistěj... A v hlavě už vymýšlím co ještě s těma kytičkama provedu... asi japonský střapec, (lehce na divoko) ale to uvidíte brzy v obchůdku!