Svatby mohou být různé. Elegantní. Přírodní. Veselé. Slavnostní. Přátelské. Miluji svatby, na kterých se všichni cítí vítáni, na kterých je vidět, že si s nimi někdo dal láskyplnou práci, ze kterých dýchá rodinná pospolitost. Svatby, na kterých se můžete dojmout, zasmát a samozřejmě i dobře najíst.

A protože jedním z mých dávných nesplněných snů je mít svatební agenturu pro normální lidi (tím myslím ty, kdo nedisponují neomezeným rozpočtem), opravdu velice mě těší svatby, na kterých se mohu nějak podílet. Jedna taková se odehrála na začátku srpna. Vdávala se nejstarší dcera mojí dlouholeté kamarádky a já s radostí vstoupila do jejich přípravného chaosu. Měla jsem samozřejmě kolem sebe spoustu dalších ochotných rukou, bez kterých by to zvládnout nešlo. Na přípravy jsme totiž měli sotva dva měsíce, nevěsta a její americký ženich měli přijet tři týdny před svatbou. Zkrátka - výzva/challenge!

Jelikož jsem systematik, sestavila jsem nejprve asi dvoustránkový seznam toho, co je potřeba rozhodnout a zařídit. Díky skypu jsme mohly s nevěstou a její maminkou leccos vyřešit a naplánovat. Rozptýlila jsem některé naivní představy, např. že se za tři týdny stihnou ušít svatební šaty, že je možné mít svatbu v některé ze zahrad na Pražském Hradě (to sice ano, ale 11 000 za hodinu by přece jen byl dost velký zásah do rozpočtu) a tak podobně.

Se sestrou nevěsty jsme vybraly oblečení pro družičky, další kamarádka začala sušit levanduli, jiná slíbila napéct perníčky-jmenovky na stůl. Rodiče našli místo v městském parku na obřad, vedle kterého je krásně zrekonstruovaný starý mlýn, sloužící jako restaurace s ideálními prostory na svatební hostinu.

Když přijeli nevěsta s ženichem, plánovali jsme společně celý průběh svatby do nejmenších detailů, včetně průběhu obřadu i odpolední párty pro kamarády. S nevěstou jsme v mém osvědčeném květinářství vymyslely složení její kytice. Spolu s jednou s nevěstiných kamarádek jsem vymýšlela a připravovala výzdobu obřadu, hostiny a na párty. Pomocí mi v tom byl - jak jinak - také fler...

Nevěsta nakonec dala na mé nabádání a šaty si koupila přes internet ještě v USA. Snad se na mne nebude zlobit, když prozradím, že za nadčasově elegantní, jemně růžový model z kvalitního, splývavého materiálu zaplatila celých... sto dolarů - zlomek ceny, než by ji tady stálo byť jen zapůjčení v půčovně. Líčení obstarala profesionální kosmetička (dárek od nevěstiny svědkyně), účes šikovná kamarádka...

Slavnostní atmosféru se nám podařilo na obřadu vytvořit poloprůsvitnými závěsy, natažené mezi dvěma stromy, přes které jsme navěsily větvičky buxusu, stuhy a drobné růžičky... vypadá to jednoduše, ale ve skutečnosti jsme se docela zapotily...

Krásná levandulová srdce na židlích jsou od by Kristyna... Svícínky dle instrukcí vyrobila maminka nevěsty. Sice jsme si všichni mysleli, že svíčky má přinést "ten druhý" :), ale i bez nich působily romanticky... Maminka také natřela bílou barvou úchvatný secesní stolek, který se roky válel na balkoně a tady stylově doladil slavnostní atmosféru... Stačilo na něj naaranžovat břečťan, nastříhaný na zahradě...

Příbuzných a přátel se sešlo opravdu hodně... Vzhledem k tomu, že se jednalo o mezinárodní svatbu, byl celý obřed tlumočen do angličtiny. Snoubence oddával kazatel Církve bratrské.

Rodiče ženicha... ke svatbě patří patřičné dojetí...

Oba řekli ano... yes...

Z kytice byla nevěsta nadšená... družičky dostaly na ruku květinové náramky... výsledek byl neuvěřitelně něžný. Snubní prstýnky nakonec snoubenci zvolili stříbrné.

Slušelo to nejen nevěstě...

Babičky a tetičky napekly koláčky, nakoupily minizákusky... Jelikož jsem dostala velkou výslužku, mohu dosvědčit, že byly výborné! Perníkové jmenovky sklidily zasloužený obdiv.

Bratr a sestra nevěsty se rozhodli upéct třípatrový svatební dort... Zapichovátka do zákusků mi dle instrukcí na objednávku vyrobila grafikaL.

Výzdoba prostoru na hostinu zabrala více než pět hodin, ale výsledek stál myslím za to... Přáním nevěsty bylo, aby byla výzdoba slavnostní, tak trochu vintage, tak trochu přírodní...

Maminku nevěsty jsem zaúkolovala opletením drátěných základů od Metudky levandulí, dozdobila jsem je pak různými stužkami a kraječkami.

Nádherný dřevěný interiér obstaral určitou rustikálnost, výzdobu jsem ladila do různých odstínů bílé a smetanové barvy. Spolu s mou hlavní spolupracovnicí jsme předem vyrobily dlouhé metry různých girland.

Běhouny na stole jsme nastříhali z béžové netkané textilie. Nevedla jsem je klasicky středem stolu, ale naopak napříč vždy pro dva hosty. Pro květinovou výzdobu na stolech jsem využila zavařovací sklenice, růže nakoupené ve velkoobchodě a pak všechno možné "bejlí", které se mi podařilo nastříhat na zahradě či u cest...

Od rodiny jsem si vyžádala jejich památeční háčkované a vyšívané ubrusy. Použila jsem je na "sladkém koutku" a jeden velký kruhový ubrus zkrášlil stůl novomanželů.

Dále jsem použila naskenované fotografie nevěsty a ženicha z jejich dětství a mládí i fotky společné. V počítači byly vyladéné do sépiové barvy. Fotky  jsme podlepili kvalitními scrapbookovými papíry a vyzdobili jimi střed stolů. Měly funkci seznamovací, mohly otevřít hovor a v neposledku byly nepřehlédnutelným dekoračním prvkem. Sloužily také jako dárek pro svatbení hosty - mohli si po skončení odnést jakoukoliv fotografii, která se jim líbila, jako milou vzpomínku.

U zákusků jsem vystavila zarámované svatební fotografie rodičů a prarodičů...

Rodiče nevěsty...

Po rodinné oslavě se konala odpolední párty pro přátele na jiném místě. Výzdobu na párty chtěla nevěsta spíše veselou - byla proto laděná do bílé, růžové a fialové. Úchvatný cupcake dort upekla den předem ženichova maminka. Veškeré ingredience si přivezla z USA - měla plný celý jeden kufr!

Jelikož se jednalo o mezinárodní svatbu, nemohly chybět národní barvy... Vlaječky jsem použila na girlandy i do foto koutku...

Všechno dobře dopadlo, svatba se podařila, všichni zářili štěstím...

Děkuji Sáře a Calebovi, že jsem mohla být "u toho" a přeji jim, aby spolu v životě prožili hodně legrace, slunečných dní, blízkost rodiny a přátel... tak, jako tomu bylo na jejich svatbě.

foto: Aleš Náhlý; koláže: Chala Vintage