Nejdřív manželovi slíbíte, že ano, že ho moc ráda dovezete do servisu pro služební auto. Potom trpělivě čekáte asi pět minut (tak to vidí on) nebo půl hodiny (tak to připadá Vám) před servisem a zevnitř slyšíte samá slova z Marsu (diferenciál, kuplung, haubna, podběh, ostatní si nepamatuju, a to jsem na cizí jazyky docela dobrá...). Po té půl hodině sladce prohlásíte: uvařila jsem Ti plněné papriky, broučku! A teď pozor: přesně v okamžiku mlsného záblesku v očích musíte ze sebe rychle vypálit: jen co nafotíme ty nové šatky, jedem domů a dáme si je! Záblesk tím pádem sice trochu pohasne, zaslechnete možná cosi jako: a že bychom se nejdřív navečeřeli a až pak ... Ovšem pozor, zde je nutné předstírat hluchotu. Dorazíte k pítku na jedné z turistických a cyklistických tras kolem Prahy. Nasadíte si klobouk, snažíte se ignorovat zvláštní pohledy dámy sedící ve Volvu na parkovišti a pózovat. Občas zkorigujete směr objektivu: broučku, prosím, mne, ne to Volvo! (Tedy, doufám, že to bylo to Volvo...) Pak ignorujete psa, který Vám sahá do výše hrudníku a chce se s Vámi "jen přivítat". Uf, šaty přežily! Ale to nejlepší ještě má přijít. Cyklistická výprava chlapů za pivkem. Ano, právě tady musí studovat mapu. Stále se tváříte přirozeně a pózujete s elegancí sobě vlastní. Po chvíli nevydržíte a sundáte klobouk. Kašlu na eleganci, ať žijí plněné papriky!