Bydlím v okrajové části Olomouce. Znáte to: řadovka, konečná zastávky tramvaje a výpadovka směrem za město. A pak se divte, že se nám tu v zimě prohání po zahrádkách zajíci / oplocení je moc nebere / a zjara tu své předmilostné boje svádí také bažanti.

Jako tenhle, courá si to v klidu po sousední parcele. Chvíli se tváří nenápadně, ale když se trochu osmělí, předvádí barvy svého peří docela ochotně. Teď už je mu hej, má to tu očíhnuté a tak už ví, kde je v plotě díra. To v březnu, pitomeček jeden, přeletěl přes plot až do naší zahrádky a nemohl ven. Boj to byl asi veliký, aby se vyškrábal ven a tak mi tu nechal asi tak dvě hrsti peří v rohu mezi smrčky a katalpou. Ale přežil, opustil nás ve zdraví a jistě se stal ceněným milencem mnoha bažantích slepic, anžto musel být mezi nimi jistě považován za zkušeného cestovatele a světoběžníka.

Z peří je teď pár párů náušnic / velmi ohleduplné k přírodě díky jejich šlechetnému dárci / jistě jich bude víc, jedna Dotee čarodějná a ještě jedna krabice peří čeká na tu správnou náladu a inspiraci?

Přírodě zdar a bažantům zvláště!