Před několika lety jsem si zakoupila knihu "Malba na hedvábí", začetla jsem se do ní už ve vlaku domů a věděla jsem, že nezůstane jen u čtení ...
... nezůstalo ... vyrobila jsem si rám na vypínání hedvábí, nakoupila barvy a začala ... docela to šlo, časem ale přišly jiné techniky, které hedvábí načas vytěsnily.
Když začalo léto, přišlo mi, že dovolená je tak moc daleko, že se jí snad ani nedočkám... a tak mě napadlo, že se alespoň přihlásím alespoň na nějaký výtvarný kurz, abych se mohla těšit na něco relativně blízkého.
Tento víkend byl ve znamení hedvábí... i když... sobotní příjezd do Prahy moc hedvábný nebyl... asi nejsem zvyklá být účastníkem "traffic jam-u". S vyplazeným jazykem jsem doběhla do hedvábného království, kde vše pomalu začínalo...
Pod vedením paní Markéty Lukáčové jsme začaly ... asi nikoho nepřekvapí, že účastnicemi byly jen ženy :-) Povídání na úvod vystřídalo jen a jen tvoření...
...už se začíná rýsovat finální verze...
.... čas se nachyluje, za chvíli končíme... tedy pro dnešek :-)
Večer jsem ani nemohla usnout , jak se mi hlavou honily nápady, štětce, barvy, polštářky... nakonec se mi podařilo proklouznout do říše snů a připravit se tak na další tvůřčí den...
Dopoledne patřilo vosku, voskové batice, Tjantingu a nám. Tato technika mě, jak jsem očekávala, úplně nadchla...
Odpoledne bylo vyhrazeno batice a razítkům...
Nejprve jsem byla k razítkům dosti skeptická... ale vyzkoušela jsem je a výsledek mě oslovil natolik, že jsem jimi vyzdobila i zadní strany poštářů.
Finální koláže...
Asi není divu, že se mi tato technika opět vryla pod kůži, ... vše hedvábné stěhuji do centra dění - do kreativního koutku v obýváku. O čas se však bude muset dělit se smaltováním, fusingem, tiffany. Škoda, že den nemá 48 hodin (třeba jen dny víkendové) :-)
