Inspirace přichází různě. Někdy stačí pohled na kámen nebo stuhu a šperk tvořím tak, aby co nejlíp vynikal materiál, který mě inspiroval. Tentokrát se však koncept šperku zrodil v okamžiku a materiál jsem vybírala tak, aby se co nejlíp hodil k mojí představě. Oněn okamžik inspirace se dostavil v momentě, když jsem si přečetla nové téma naší klubové soutěže: Svět Julese Vernea.

Mojí oblíbenou verneovkou je Dvacet tisíc mil pod mořem. Jasně si pamatuji léto, kdy se mi kniha dostala do rukou a já jsem se tak ztratila v ponorce kapitána Nema, že jsem zcela zapomněla na všechno kolem a přečetla jsem ji na posezení. Proto také není divu, že je to zrovna tahle knížka, která se stala mojí múzou pro tento šperk :)

Nejsem žádný expert na steampunk, ač tento styl miluji. Ale téma si o steampunk přímo koleduje, a tak jsem se rozhodla, že do toho půjdu. Jako první jsem prolustrovala svoji zásobu kamínků, ze které vítězně vyšly dva labradority a dva bronzity. A pak jsem nakreslila plán:

Nejsnadnější prací bylo obšití kamínků. Korálky jsem vybrala tak, aby evokovaly měď, která pobytem ve vodě zezelenala, bronz, který se už oloupal, a železo, které už zcela sežrala rez. Rybky jsou taková moje specialita, nedělám je už poprvé, takže to taky šlo relativně rychle.

Hlavní část byla nejnáročnější kvůli spirálám vystupujícím ze základu, a to nejen horizontálně, ale i vertikálně. Musela jsem nejdřív vyšít spirály, ty vnitřní hned i vybíhající a vracející se k základu:

Po našití spirál a písmena N (jako Nautilus) jsem vyplnila zbytek plochy, našila jednu ze tří mořských hvězdic (ze zbylých dvou jsem udělala náušnice) ladící s rybkami a začala řešit technicky nejnáročnější část práce - spirály. Dosáhnout, aby vystupovaly nad povrch výšivky, bylo pracné a náročné, ale poprala jsem se s tím a jelikož jsem tuhle techniku zkoušela poprvé, znamená pro mě tahle práce i výrazný technický posun.

Zároveň jsem už musela začít začišťovat spodek a ušít ouška, na kterých měla práce viset.

Steampunkový tón jsem dodávala až nakonec :) Pak už nezbývalo nic než ušít točenou šnůru, na kterou to celé zavěsím...

... a dát to všechno dohromady, plus dokončit vnější spirály - to byla největší morda, nejen protože to bylo samo o sobě technicky náročné, ale navíc ještě jsem už musela manipulovat celým šperkem. Ale výsledek stál za to:

Musím říct, že tento šperk patří k mým nejmilejším kouskům, protože je v něm hodně ze srdce. Tak uvidíme, jak se mu bude dařit v opravdu tvrdé konkurenci klubové soutěže :)