Na začátku bylo kamarádky netradiční svatební oznámení, obsahující kromě velmi vtipných textů také pokyny k výběru svatebních darů: „...svatební dar jsme vybrali za Vás! A řekneme to na rovinu – vybrali jsme si novou kuchyň do našeho skromného příbytku...rádi bychom Vás poprosili o jakýkoliv finanční příspěvek ve prospěch naší nové kuchyně. Věříme, že je to nejjednodušší cesta k naší a věřte nám – i k Vaší spokojenosti. Ptáte se proč? Vyhlašujeme totiž soutěž o nejoriginálněji zabalený svatební dar nebo chcete-li o nejoriginálněji zabalené peníze v hotovosti.“ A to je výzva!

Vymyslela jsem kuchyň z papíru, bankovek a mincí a pustila se do práce. Protože jsem celý postup fotila, můžu se o něj s vámi podělit, třeba to někdo bude chtít zkusit taky.

Budeme potřebovat: krabičky různých velikostí, velký karton, čtyři dřevěné tyčky, malý kelímek, kus tapety, samolepicí tapetu s dekorem dřeva (nebo něco jiného čím polepíme kuchyňskou linku), bílý papír, vytištěný obrázek sporáku, kus lina nebo vytištěný dekor na podlahu, sirky nebo špejle (nebo něco jiného z čeho vyrobíme úchytky ke skříňkám), řezací podložku, skalpel (nebo odlamovací nožík či něco podobného na řezání kartonu a tapet), nůžky, oboustrannou lepicí pásku, tavnou lepicí pistoli, Herkules nebo jiné lepidlo na papír a tapety, štětec na lepidlo, pravítko, tužku, něco na výrobu ručiček k hodinám (já jsem použila staré struny na kytaru protože snoubenci jsou muzikanti), bankovky a mince.

Postup: Z velkého kartonu vyřízneme podlahu a stěny budoucí kuchyně, vyřízneme okno a slepíme karton dohromady tak, aby vzniknul roh. Okno nejprve oblepíme bílým papírem, abychom vytvořili rám, a poté stěny polepíme tapetou. Každou stěnu je vhodné po nalepení tapety zatížit a počkat než lepidlo zaschne, aby se karton po navlhčení lepidlem nezkroutil (nebo spíš aby se zkroutil co nejméně).

Na podlahu nalepíme kus lina nebo papír s vytištěnou dlažbou či jiným dekorem a opět zatížíme. Mezitím si polepíme krabičky-skříňky samolepicí tapetou (stačí přední stěnu a u krajních skříněk ještě boční stěnu) a přilepíme k nim úchytky. Z krabiček od sirek postavených na sebe můžeme vytvořit šuplíky. Krabičku představující sporák polepíme bílým papírem, na přední stranu přilepíme vytištěný obrázek sporáku a na horní stranu pomocí tavné lepicí pistole čtyři mince jako plotýnky. Mince předtím vyčistíme čističem na kovy nebo necháme chvíli máčet v octu s trochou soli.

Z kartonu vytvoříme pracovní desku na linku, vyřízneme v ní otvor pro dřez a polepíme bílým papírem (můžeme použít i jinak dekorovaný papír nebo samolepicí tapetu). Do vyříznuté díry vložíme kelímek jako dřez a ze spodní strany ho zafixujeme pomocí tavné lepicí pistole. V krabičce, která bude představovat skříňku pod dřezem, vyřízneme v horní straně otvor.

Ke krabičce představující stůl přilepíme tavnou lepicí pistolí dřevěné tyčky jako nohy a z bankovek vytvoříme ubrus. Spoje bankovek slepíme na spodní straně oboustrannou lepicí páskou a přilepíme na krabičku. Na boky krabičky nalepíme oboustrannou lepicí pásku a bankovky k nim přilepíme, aby ubrus splýval dolů.

Jednu bankovku složíme tak, aby vznikl čtvereček s portrétem, ze samolepicí tapety vytvoříme rámeček (případně můžeme použít dřívka od nanuků) a vyrobíme obrázek.

Z dalších dvou bankovek vytvoříme záclonku – složíme je podélně, nařasíme a slepíme oboustrannou lepicí páskou, ale zatím nesundaváme ochranný papír z druhé strany lepicí pásky. K padesátikoruně tavnou pistolí přilepíme ručičky ze starých strun, sirek nebo jiného materiálu tak, aby vznikly hodiny.

Všechny krabičky-skříňky přilepíme oboustrannou lepicí páskou k podlaze i ke stěně a na ně přilepíme pracovní desku. Nohy stolu přilepíme k podlaze tavnou pistolí, aby se stůl při přenášení neposouval. Oboustrannou lepicí páskou nalepíme na okno záclonku z bankovky a na stěnu obraz. Jednu bankovku zohýbáme tak, aby vypadala jako visící utěrka, ve skladech slepíme oboustrannou lepicí páskou a přilepíme ke stěně. Tavnou pistolí přilepíme hodiny a máme hotovo.

Tedy, skoro hotovo... Ještě celý dárek zabalit - aby byl pěkně vidět, tak nejlépe do celofánu.

P.S.: Taky se vám při čtení citátu "Jdi s tím, kdo tě má rád." okamžitě vybaví Jaroslava Kretschmerová v kanceláři JZD a její slova: "A víš co mi na to řek', blbeček? Že by se musel uběhat..."?