Zítra letíme do Keni. Proč do Keni? Na safari? Procestovat zemi? Ani náhodou, to už máme za sebou. Romantické představy o objevování divočiny, obdivování fauny a flóry z bezpečí pohodlného džípu rozmetalo safari v Tanzánii před pár lety. Ono vás to po pár hodinách vytřásání duší v prašné, horké buši fakt přejde. První slon, žirafa, lev je fakt zážitek, ale pak už to je jen apatie, jste ubití horkem, prachem, únavou, a kdyby odpoledne před auto naklusal hroch, tančil  odzemek a zpíval k tomu "zvonky štěstí" dvojhlasem, tak se vám nechce ani vytahovat foťák, a kdyby do okýnka nakouknul lev, tak jen řeknete: klidně si kousni, mi už je to stejně jedno. Ale on nenakoukne, je taky ubitý a jen leží, ani hlavu nezvedne.  

Letíme tam, protože je tam malý časový posun, je to jen krátký 9ti hodinový let a letí se tam z Vídně, což máme blíže než Prahu. A protože žena musí mít neustále prdel v zatáčce a za každou cenu někam musí letět.

K večeru jsem podezřele unavený a začíná mne bolet v krku, říkám si že to do rána rozchodím, ale houby, noc je hrozná a ráno 3 hodiny před odjezdem, bez zbalených věcí jedu k doktorovi pro antibiotika. Říkám: pane doktore za 2 hodiny letím do Keni a potřebuji přežít cestu, pak slibuji že už budu jen ležet. No to budete, máte slušnou angínu, tady máte antibiotika, pokud nezaberou, tady máte silnější a pokud ty nezaberou, doporučuji kvalitní pojištění.

Žena mi dobalí věci, sedáme do auta a jedem. Beru si první Ibalgin v životě a tak zdravý jsem se ještě nikdy necítil, už chápu proč to někdo žere jak lentilky. 

Po 12ti hodinách dalšího cestování přistáváme u Mombasy. Jsem hluchý jak poleno, na změny tlaku mé uši vždy reagují špatně, ale tentokrát je to opravdu síla. Stojíme ve frontě na víza, jde to velmi pomalu, úředník se hýbe tak rychle, že mám chvíli dojem, že předcvičuje tai-chi a k tomu zpomaleně  ze záznamu. Po hodině jsme na řadě, s každým dělá důkladný pohovor, jakoby tam všichni ti Němci a Angličani chtěli zůstat a pracovat taky na letišti. Mluví na mne, nic neslyším, naznačuji mu, že neslyším a nemůžu mluvit. Rozzáří se, podá nám pasy a pošle nás dále. Asi tuší, že v Keni takto práci nedostanu.

pokračování příště...