Kufry máme všechny, to je základ, celkovou ztrátovost zavazadel máme kolem 20-30%, tak už s tím tak nějak počítáme...  Nejlepší je to při cestě tam, když navíc nevíte kde vůbec budete bydlet, takže nemají zpožděné kufry kam poslat...

Ještě si odskakuji na záchod, už vím moc dobře, co mne za dveřma čeká. Obvykle tam je chcací pomocník. Předstírá, že tam něco uklízí a jak vstoupíte, je vám okamžitě k službám. Rychle přiskočí k pisoáru, ke kterém směřujete a vystříká ho nějakým sajrajtem a ukáže vám, že teď jej můžete použít. Přesune se k umyvadlu a čeká. Jakmile se jdete umýt, rychle očistí umyvadlo a doprovodí vás k němu. Odtrhne papír na utření rukou a podá vám jej. Za to samozřejmě očekává peníze a když dáte málo, dá to pěkně najevo. Fakt to nemám rád, člověk si nemůže ani po 9ti hodinovém zadržování větrů trochu "odpustit tlak" nebo se v klidu upravit a učesat. Takže jakmile vlezu na záchod a vidím tam dokonce dva tyhlety šašky, postavím se výhružně před ně, ukážu na dveře a dost nahlas, rozkazovacím způsobem říkám: I know how to piss, fuck away and quickly!! To na ně vždycky funguje, nesmíte pěkně žádat nebo nechat místo na vyjednávání...  

Je 8 ráno, kolem 28 stupňů, vlhkost rovníková. Po všech těch cestovatelských zkušenostech tuším, jak to bude asi vypadat, když projdeme z bezpečí letištního prostoru dveřmi do příletové haly. Zástupy pomahačů a naháněčů všeho druhu, připraveni pomoct s čímkoliv a nabídnout cokoliv. Okamžitě vás obklopí, nabízejí služby taxi, ubytování v hotelech, snaží se vám vzít z rukou kufry, že pomůžou nést, zavést přátelský rozhovor na téma: ahoj odkud jsi, aha, vítám v Keni a při té příležitosti si hned kup tohle a tohle ( co mi to jen připomíná    Vítám na Fléru, ať.... )

Jsme na to připraveni. Zavazadla na vozíku, na něm nahoře sedí malá. Roztlačím vozík svižnou rychlostí a jedu, jedu,  nerozhlížím se, tvářím se že přesně víme kam jdeme (nesmíte zaváhat, zastavit, rozhlížet se)  Přímo před námi je stánek s naší cestovkou a už si to mažem k minibusu.

pokračování příště...