Cestou musíme přejet na trajektu řeku. Příjíždíme k místu odkud vyplouvají trajekty. Motorová vozidla se řadí vedle sebe, podle toho jak přijela. Vedle je zábradlím oddělený prostor pro pěší. Tam je pěkně narváno. Přijíždí osobní trajekt, spustí rampu a lidi se vyhrnou na břeh, je to nekonečné, jak se jich tam tolik mohlo vlézt. Pak se otevře závora u prostoru pro pěší a lidi se hrnou na trajekt, běží co nejrychleji, trajekt je za chvíli plný, ale lidi se hrnou dál, lezou po konstrukci, napůl visí z lodi, jsou všude, trajekt zvedá rampu, čekám že zvedne kotvu a na ní bude ještě 6 lidí sedět. Si říkám, kdyby se potopil, tak je to hned největší lodní katastrofa v dějinách, kam by se hrabal Titanic.

Nákladní trajekt náš minibus převáží na druhou stranu řeky. Vyjíždíme z města, přibývá zeleně, palem, domků, ubývá asfaltu na cestě. Sjíždíme z hlavní silnice směrem k oblasti u pláže Diane. Cestu tvoří ostrůvky asfaltu v hlíně, je to děs, autobus drncá, nadskakuje, celý vibruje a my s ním. Klepou mi zuby o sebe a v hlavě mi zní: žvýkám, žvýkám žvýkačku, rozžvýkám ji na sračku. Naštěstí to netrvá dlouho a jsme u hotelu.

No a zbytek dovolené, to už je jen normální pobyt v hotelu, o kterém se mi ani nechce moc psát... Ale pokud vás Afrika zajímá a baví, můžu sem šoupnout pár stránek z deníku z Tanzánie a Zanzibaru....