Tři voňavé grácie,
bože, jak něžný odér,
provoní každý kout vašeho milieux,
a ten kdo je trošku prudér
-ní, zjihne a snění zažije.
Nealkem značky Sprite,
zapíjím Black and white.
Asi to není celkem mercy beacoup,
kazit chuť tak božského moku.
(myslím Sprite! Right?)
Na rušné Avenue ve velkém City
potkal jsem Chantal, odkryl své city.
Ty jsi tak krásná jak nejhezčí deja vu,
umbrelou za můj cit práskla mne do hlavy.
A tak si po ránu dělám dřepy,
do toho z rádia worry be happy.
Do okna s drzostí pere Sonnenschein,
v telce jdou básníci, režie Dušan Klein.
Okluzní fronta a tlak plný barů,
myslím že k večeru zas skončím v baru.
Jeden chlap v Airbusu řve: To je krutý!
Přestali vysílat show Tutti frutti.
Štval jsem tím tchýni i dceru též squaw,
kde najdu podobný lechtivý bluf?
Ženu se s kufrem po Parkside,
proti mně zamračen jde pan Hyde.
A že už dlouho ten driják nepil,
míjí mne s veselou tváří pan Jekyll.
Pokud jste dočetli až sem a nemáte ještě dost, tady jsou první Básničky ze svíčkové.
