Lidi se dělí na ty, kteří pijí kafe a na ty, kteří nepijí. Ty první je pijí většinou rádi, ti druzí je buď rádi nemají, nebo mají, ale pít je nemůžou. Posilněna větším šálkem pramenité férové kávy tu zapomínám na spánek, dělím lidstvo podle nedůležité proměnné a rozpomínám se na resty...

Lidi se dělí mimo jiné také na ty, kteří si, ať už na papír nebo jen v hlavě, sestavují seznamy - takové ty dlouhé řady pro ně více či méně příjemným položek, záleží na tom, k jakému z dalšího dělení seznamových lidí patří: mohou totiž sestavovat seznamy snů či přání, seznam dobrých skutků, ale také seznam úkolů... Existuje jedna možná nepočetná skupina lidí, pijící kafe a sestavující seznamy, která si mezi úkoly ukládá nejen položky nutné, okolním světem ke splnění vnucené, ale také zcela vlastní, dobrovolné, hromadící se, odkládané, ale přesto nemístně závazné!

A těžko popsat jiným skupinám lidí roztříděných podle jiných specifických kritérií ten blahý pocit, když si jednu takovou odkládanou, dobrovolně uloženou položku, nebo-li rest, mohou ze seznamu odškrtnout...

A tak Vám jdu nabídnout jeden, ač by název blogu naváděl, tak zcela nekulinářský rest: podrobný fotorománový návod, kterak suchou jehlou kuličky uplstiti:

Ale ještě než Vám rozdám příbory a zasednete k talířům, dovolte mi malé vysvětlení - to bylo totiž tak, ještě před Vánoci jsem vytvořila právě tento fotonávod pro rubriku hobby na idnesu. Ale místo, abych Vás po jeho uveřejnění na něj nalákala, blogem se podobně podrobně zmínila, tak jsem ležela s těžkou chřipkou (ono která chřipka není těžká že, zvlášť když ji chytnete zrovna Vy) v posteli a potila se. A pak bylo moc práce a pak Vánoce a tak to došlo až sem, k restování. A protože se mi sem tam v poště ocitnou dotazy, jakže jako se to plstí a co k tomu je potřeba, a protože na ně většinou rozvlekle odpovídám (já halt být stručná neumím, ani když trucuju), tak bych si ráda tento sebou uložený restík odškrtla už jen proto, že všechny dotazy budu pak moct vyřešit namísto desítkami slov jediným odkazem na zdejší stovky slov... (Pamětníci si možná vzpomenou na mé vlastnofyzicky a... nebojím se to říct... trapně natočené video s návodem na totéž, nicméně radši ať zapomenou, a koukají už jen sem na můj fotonávod.)

Pokud dáváte přednost praktickému a výstižnému návodu, nečtěte dál a rovnou klikněte na onen zmiňovaný článek přesně SEM, protože tam je to paní redaktorkou velmi pěkně zpracované a zaručeně to pochopíte a do plstění kuliček se s vervou pustíte...

Pokud však hodláte sledovat jenom fotky, anebo máte chuť na skutečně fotorománové popisky, pokračujte ve čtení, protože právě jdeme spolu vařit: 

1. Připravte si měkký a čerstvý a hlavně neproležený molitan, spíše tlustší, naostřete zoubky plstící jehly a vytáhněte v suchu skladované ovčí rouno.

2. Oddělte si najednou dva stejně velké kousky rouna, zvažte (stačí v ruce), zda jsou i stejně těžké.

3. Rouno pomalu smotáváme do závitku.

4. Doporočuji volné konce v průběhu smotávání vždy stáčet dovnitř, aby výsledný oválný závitek měl už v jádru kulovitou konzistenci.

...

5. Závitek několik vpichy jehlou zafixujeme, aby se nám nerozmotal.

6. A můžeme se pustit do plstění - jehlu zapichujeme do hloubky, čímž zatahujeme vlákna rouna dovnitř, zpevňujeme a tvarujeme kuličku.

TIP šéfkuchaře: Práci si můžete urychlit tím, že rouno v prstech při plstění přitlačujete - jehla potom zachytává více vláken. Kuličku otáčejte průběžně, aby vám vznikala skutečně kulička a ne šišoid.

DOPORUČENÍ zdravotníka: Pokud začínáte, dávejte si pozor na prsty, plstěte raději pomalu a opatrně, jehla je velmi ostrá a hrozí zranění.

7. Plstíme tak dlouho, až je kulička pevná a kuličkovitá.

8. Pevnost poznáme tak, že když ji mezi prsty stiskneme, tak prakticky nezmění tvar. 

...

9. K dosažení dokonalého kulovitého tvaru můžete kuličku pro jistotu ještě poválet mezi dlaněmi.

10. V poslední fázi kuličku vyhladíme. K tomu je dobré vyměnit dosud používanou střední jehlu za jemnější, ale nutné to není. Vyhlazení docílíte pomocí mělkých vpichů, jeden vedle druhého, velmi hustě, po celém povrchu kuličky. 

11. Rozdíl mezi vyhlazenou a nevyhlazenou kuličkou je patrný pouhým okem.

12. Na závěr můžete neposlušná vyčuhující vlákna ostříhat nůžtičkami, ale pozor do samotné zaplstěné struktury nestříhejte!

...

13. A máme hotovo! Podívejte se na rozdíl mezi kuličkou v první fázi přípravy a již hotovou.

14. A když jsou hotové obě...

15. A z jakého kusu rouna takto veliká, pevně uplstěná kulička vznikla...

16. A jak se takové kuličky drží v dlani...

Závěrem ještě přidám konec fotorománu pro hobby, tentokrát už bez komentáře, protože říkat Vám, tvořivým fleristkám a flerákům, jak takové plstěné kuličky využít, to je jako radit čtrnáctiletému klukovi, jak pařit Lineage, nebo vysvětlovat kočce, jak má naložit se střapcem na závěsu...

A šup tyhle roštěnky na ouška....

A teď hurá ke sporáku!

Přeji hodně radosti se suchým plstěním, pokud možno co nejméně vážných zranění a děkuji za pozornost!

A Copywriterce děkuji, že patří do té skupiny lidí, která pije kafe