Aneb jak jsem propadla trudnomyslnosti.

Nebudu se tu dlouho rozepisovat o důvodech, proč vznikla tahle nová minisérie triček. Můžu k tomu jen říci, že proti trudnomyslnosti pouze zpěvem bojovati nestačí. Zkoušela jsem to .  Takže jsem vzala na pomoc štětečky, barvičky ... a vzniklo toto:

Takže něco takového malého pro příznivce suchých vtipů.

Vtip první: Prase se dívá na zásuvku  a říká: "zbabělče, vylez".

Vtip druhý: Jde James Bond po poušti a potká velblouda: "Bond ... James Bond". Velbloud se na něj chvilku dívá a pak odvětí: "Bloud ... Vel Bloud".

Vtip třetí: Potká se na lávce hřebík s kladivem a kladivo se ptá: "Hřebíku, kam jdeš?" "Do světa", odpoví hřebík. BUM BUM. "Nikam nejdeš".

Vtip čtvrtý: Dívá se kočka na zebru a ptá se: "Co si proved, koňu?"

Vtip pátý: "Beruško, kam letíš?" "No a?"

Vtip šestý: Potká v lese jelen ježka a povídá mu: "Hele, ježku, řeknu ti báseň. Ježku, ježku, máš na hlavě plešku." Ježek na to: "A teď já. Jelene, jelene, ty jsi ale debil."

Vtip šestý je prozatím bez obrázkového zpracování ... jelena neumím.

Co na závěr? Ha ha ha ... a suchým vtipům zdar.