Tohle je můj první blog. Nejsem totiž moc výřečná a dost se stydím. Takže tento blog je první a na dlouho dobu poslední.

Dnešní obří várka keramiky,  kterou jsem horko-těžko dosmýkala domů si to totiž zaslouží. Keramika přežila neustálé upravování vlhkou houbičkou doma v době, kdy už měla v klidu zasychat, nájezdy zvědavého psa a přítele, který křehký polotovar pravidelně, i přes mé hlasité protesty, bere do rukou, přežila následný transport městskou hromadnou přes půl Brna ve velikánské krabici, přežah ve školní peci, kterou zakládal nevím kdo a raději nechci vědět jak, následné vyskládání z pece a přeskládání na poličku, glazování, opětovné naskládání anonymní rukou do pece a definitivní výpal a opětovný transport v krabici domů  a to vše bez zvláštní destrukce.

Keramickému psovi sice prasklo bříško (asi se moc napapal), ale vzhledem k tomu, že zůstane u nás na terase, tak to zase tak moc nevadí.

Na fotce to asi není moc vidět, ale nejsem žádný troškař a kousky jsou pěkní kolosci. Pro srovnání jsem využila modela Otíka.

Doufám, že se Vám budou líbit.

Sluníčko - na pověšení na zeď.

Ozdobný platýz - nejlépe do zahrady (přítel tvrdí, že vypadá jako p. Paroubek - to doufám neee)

Čínský pes.

Spící dráček.

A na závěr záběr na dva čínské psy.

Díky za pozornost