jsem jenom rybkou
v moři času
a oceánu jménem život
bystře uhýbám
dravcům
lovcům
nástrahám
sítím
i harpunářům
s lesklým ostřím
z dobře míněných rad
z milosrdných lží
z iluzí o světě
nesplnitelných snů
schovávám se
do chaluh samoty
útesů smíchu
lastur starých lásek
a mlčím
jen tak
proplouvám
občas
velrybáři míří přesně
a jejich harpuny
zasáhnou
mé srdce
po některých zůstávají
hluboké
krvavé
nehojící se rány
a ostatní se zacelí
drobounkým šrámem
o kterém vím jenom já
ty druhé
hýčkám
a učím se
mít je ráda
navždy už
opatruji malou jizvu
z obyčejných slov
pozůstatek
jedné
dobře cílené střely
Krušpánek a zeravy!
Vzpomínáš?
Vzpomínám.
Usmívám se!
hřeje mou smutnou
rybí duši
a lehce se s ní pluje
v temnotách
