rybkaH: Osobní zápisníky

O takzvané komunikaci mezi námi dvěma

slova co dokážou povzbudit slova co dokážou zabít mlčení ticho prázdnota co jste tím chtěl říct Hamlete?

Ranní bilance

studená mlha mi dýchla do tváře tak jako ty v koupelně pusa od fluoru při ranním vítání loučení u branky mě po nohách...

Tichý dech

podvečer náhody zprvu pár přátel muzikantů na horkem rozpálené terase a tmavou nocí nás stále přibývá v parku už dávno...

Zaostři

možná je všechno jenom obraz za sklem jen neodbytné toužení po lepším světle po krásných barvách po pravém momentu v hledáčku...

Naostro

v letním odpoledni v žáru hodin přešlapujících na žhavých uhlících se nad ulicemi vznáší tajemství a dráždivé otazníky...

Soukromé moře

v čase kdy mnozí ještě spí přestože slunce ušlo už velký kus cesty stávám u okna a hledím mému stromu před domem z očí do...

O těch maličkých zapomenutých

jidášovy uši potají naslouchají co se děje když sleze první sníh stopečky se pýří před žhavými ohnivci a řasnatky koketně...

kdykoliv

postavím na okno křehký brambořík budeme mlčky sledovat kontrast ledových květů a něžné růžové svařené víno jako horká...

kruhy

nemám ráda kruhy okovy na rukou odsouzenců i milenců kroužky na nohách ptáků i na prstech lidí otepi uschlé trávy svázané do...

stýskání

z kamenných schodů zápraží hledím tiše do moře máty a louky otevřené k obloze vzduch voní lehounce střemchou a vítr si...

jizva

jsem jenom rybkou v moři času a oceánu jménem život bystře uhýbám dravcům lovcům nástrahám sítím i harpunářům s lesklým...

každý jinak

jazzová holka zapaluje tuhle noc vlasy ve větru horce dýchá v synkopách přivírá slastně oči pod něžnými i vášnivými doteky...

Otevřený dopis Taťány Oněginovi

je časně ráno kradmo svítá a já dospávám ozvěnu tvého hlasu za zavřenými víčky běží sen a prolíná se s realitou venku...

pro tebe

za oknem zase prší vítr ohýbá do oblouku větve starého jasanu dešťové kapky kreslí na sklo úhlopříčně mokrou osamělou...

Johanka z parku

nad městem nad střechami domů dostává život jiný rozměr z otevřeného okna hledím do zeleného moře korun stromů a na tváři...

v půlnoci

někdy když noc horce dýchá a opilé můry naráží do pouličních lamp vchází vzácná chvíle v podkroví s průhledem na...
1/4
předešlá strana
Provozovatel jako správce osobních údajů zpracovává na tomto webu cookies potřebné pro fungování webových stránek a pro analytické účely. Více informací. Souhlasím