v čase
kdy mnozí ještě spí
přestože slunce ušlo už velký kus cesty
stávám u okna a hledím
mému stromu před domem
z očí do očí
v zeleném listoví
jako v oceánu
se chvěje vzduch
a pavoučci se houpou ve svých sítích
jako drobní mořští živočichové
větve napodobují korály
s přemírou skrýší
chaluhy listů lákají
k útěkům od sebe
na časně ranní obloze
je moře vzhůru nohama
rozverné vlnky mraků
něžně omývají
tmavnoucí vody nebe
a trysková letadla
bravurně
napodobují
brázdy za lodí
v tu dobu
bych chtěla být
raději ptákem nežli rybkou
roztáhnout křídla
a letět
letět do vzdálených krajin srdce
kde je vše
naprosto obráceně
