nad městem
nad střechami domů
dostává život
jiný rozměr
z otevřeného okna hledím
do zeleného moře
korun stromů
a na tváři občas cítím
závan ptačích křídel
z té výšky se všechny
mé žaly i smutky
zdají tak nicotné
a na secesních římsách
je spousta místa
pro sny

devadesát příkrých schodů
mě dělí od reality

kdo chce k andělům
musí až nahoru