za oknem zase prší
vítr ohýbá do oblouku
větve starého jasanu
dešťové kapky
kreslí na sklo
úhlopříčně
mokrou osamělou mříž
oddělující noc
ode dne
potichu
po špičkách
vchází tma
smívá se mezi dvory
i ve mně
při ústí okapu se choulí
tři holoubci
hlavy přitisknuté k omítce
oprýskaného domu
a trpělivě
čekají
tak jako já
na rozbřesk
na slunce
na chvíli
kdy zas roztáhnou křídla
a rozletí se
napíší na šedou oblohu
malým sivým pírkem
poslední zprávu
o babím létu
a pak mi ho položí
na okenní parapet
to pro případ
že
by mě
napadla báseň
pro tebe
