někdy
když noc horce dýchá
a opilé můry naráží do pouličních lamp
vchází vzácná chvíle
v podkroví
s průhledem na souhvězdí
a mlhoviny
ležíme ve tmě
na zádech
a tři barvy našich vlasů
plavá
rezavá
i
tmavá se stříbrnou nitkou
splétají
rozhozeny volností
cop ze vzpomínek
přání
a
snů
zapomenuta jsou rozbitá kolena
křivdy bolestně strhávaných náplastí
jsou přehlušeny
zvonivým smíchem
touhami
zvědavostí
a krásou
všech nesmyslných nápadů
přemýšlíme
co se teď
v tuhle hodinu
děje v moři
co se zdá ptákům v hnízdech
kam chodí spát vítr
a kde se bere nekonečný písek
někdy
když noc horce dýchá
dýcháme s ní
a sníme s otevřenýma očima
tři duše v oceánu iluzí
mé přítelkyně
mé dcery
a
já
