Mám ráda kočky. Mám ráda  i jiná zvířátka, ale kočky mám nejen ráda, také jsem se stala šťastným vlastnictvím dvou  těchto šelmiček.  Občas mi dokážou připravit nějaké překvapení a dnes jsem díky nim zjistila,  že největší kočkou v naší domácnosti,  možná v celé ulici, ne-li v celém městě jsem já:)

Ráno jsem se řádně rozespalá připloužila do kuchyně a tam byl poprask.. kuchyňská linka odtažená od zdi, manžel se smetákem běhal po všech čtyřech kolem a babička jedním očkem měřila trubky od topení, jakoby snad přemýšlela o artistickém výkonu... Příčinou toho blázince byl náš kocour Puclík. No, vlastně myš, kterou přinesl živou a vypustil v kuchyni. Pochopila jsem - záchrana celé rodiny spočívala na mé osobě. Babička má z myší panickou hrůzu a manžel se tváří v tvář  divokému zvířeti  projevil jako zmatkář. Vetřelce popisoval jako přerostlého potkana a zamýšlel urvat sporák od trubky s přívodem plynu, protože myš se ukryla právě pod ním...

Nakonec na vypuzení myšky stačil drát zastrčený  pod sporák. Ovšem můj  předpoklad, že  když z každé strany nastražíme jednu kočku, postarají se o zbytek, se ukázal jako mylný. Kočky o myš ztratily zájem,  spíš se bavily pohledem na naše konání. Tak jsem ubohou myš za jejich nesouhlasného přihlížení musela chytit sama. Jsem prostě ta největší kočka v okolí..