Většina mých kabelek vzniká v mé fantazii. Ve skříni mám množství látek poskládané do barevných hromádek, abych je lépe našla. Někdy, když mám chvíli, rozprostírám si je na zem a zkouším, které látky se k sobě hodí, v jakých proporcích je k sobě umístit, kterou nechat jako dominantní a kterou jen jako doplněk. Používám látky jako malíř míchá své barvy na paletě a snaží se namíchat ten pravý odstín, který doplní právě tu barevnou harmonii, jaká lahodí jeho oku. Mám své oblíbené barvy, ale i ty méně oblíbené. Dávám jim šanci, nechat se jimi ovlivnit.

 

 

Z některých látek se mi nabízí hned několik kombinací a já přemýšlím, jak je využít všechny. Jindy mám jednu jedinou, obyčejnou látku, která mě nijak neinspiruje, ale já čekám, až k ní tu pravou objevím. Je to neustálé hledání.

 

Největší výzvou pro mě je, když vytvářím kabelku na přání. Je tu stále prostor pro moji fantazii, ale je třeba splnit určité představy. Obojí dělám ráda. Obojí mě těší, ale pokud mohu někomu splnit jeho přání, je radost mnohonásobně větší, zvlášť pokud mi pod rukama vznikne úplně nový originál.

Třeba takhle nějak to začíná:

A takhle to dopadá:

Kabelka Vážka vznikla na přání a měla jsem k ní dost podrobné zadání, ohledně rozměrů a funkčních detailů, ze kterých jsem vycházela. Prostor pro fantazii, ale zůstal stále veliký.