Když mě někdy v létě oslovila lindart s návrhem vytvořit společný kalendář s dalšími výtvarnicemi, neváhala jsem ani na chvilku. Ke většině z nich vzhlížím s obdivem, a tak je pro mne velkou ctí mít v tomto kalendáři svoji vlastní stránku - červnovou.

Přede mnou vám svůj obrázek představila hedvábná atelierchae a po mně se můžete těšit na rybičkovou Jou Jou.

Červen

Když se řekne klíčení, okamžitě se mi vybaví malé rostlinky a hned potom zrození. Vznik něčeho nového, čehokoli. I sny vznikají, líhnou se a  když se o ně náležitě pečuje, tak mnohdy vyklíčí a vzrostou.

     
Když se rodí něco nového, klíčí na svět nový sen, je to jako s mladou rostlinkou. Na začátku není vidět vůbec nic, jen nevzhledné scvrklé semínko, tečka, smítko. Kdo by poznal, že z něj bude něco tak jemného a spanilého jako je květ pomněnky, nebo tak silného a mohutného jako statný dub?

Každá něčím velká, krásná, ušlechtilá či geniální věc začíná z ničeho. Z pouhé touhy srdce, kde je bezpečně ukrytá. Náš sen v nás tiše klíčí. Schovaný před cizími zraky, si ho hýčkáme, opečováváme a svlažujeme, dokud nepřijde den, kdy ho zatoužíme přivést na svět. A tehdy, kdy třebas jen malý kousek vykoukne nad zem, ocitá se náš mazánek, to naše miminko, ve velikém nebezpečí. Žár nedůvěry, mrazík strachu, vichr odmítnutí, prudký déšť nepochopení, sucho, červ ho začnou dusit. Musíme ho chránit, stát za svým snem, neopustit jej a vytrvale bdít. Přistínit slunce, nevpustit mráz, protože sny jsou tak křehké. A když se náš sen stane statným dubem, ochrání nás ve svém stínu on sám.

Pojem klíčení má pro mne také hluboký křesťanský rozměr. Ježíš Kristus se stal semenem, které zemřelo, padlo do země, aby přineslo užitek těm, kteří v něj uvěří. Tou rostlinkou je nově narozený život v Kristu ochraňovaný Boží láskou.

No a protože jsem byla se svým obrázkem hotová už v srpnu, nemohla jsem to vydržet. Při experimentování s potiskem na textil se dostalo i na butonky a pytlíček na přibalovaná semínka.