Prý kam dáváme ty prachy, zeptala se mě jednou kamarádka, když u kafíčka pozorovala, jak maluju na tričko šťastnej kočičí páreček..

?Ty máš tolik aktivit! Pořád něco smolíš. Překládáš. Ještě ke všemu máte krámek. Prosím tě, vy musíte být docela v balíku, ne?? položila víceméně akademickej (jinak by byl drzej) dotaz a uskrkla kafe. 

Zamyslela jsem se.

Poctivě, hluboce.

Kdy konečně každej pochopí, že v době krize je krize, a že nějakej krám nám spíš zanáší, než aby přinášel!

V tom zamyšlení jsem začala ohryzávat konec štětce a nevšimla jsem si, že mi barva z druhýho konce zvolna ukapává na kalhoty.

?Bože můj, podivej se, co děláš! Vždyť si zničíš jediný kalhoty co máš!? zasoptěla moje drahá polovička, jdoucí zrovna kolem se psem v náručí.

Ne, nemyslete si, že je nějakej krkoun, to zase ne.

Fakt mám snad jediný kalhoty.

Teda takhle ? mám jich po skříních spoustu, i spoustu sukní, ale jenom tyhle jedny mi jsou tak, že v nich můžu jít k doktorce, aniž by se mi cestou srolovaly až pod zadek (a stáhly s sebou i spoďáry), aniž by mi rupnul zip, nebo aniž by mi spadly.

Jsou totiž na gumu.

Hmm, vy hubenice hubený, smějete se mi, že?

Nevadí.

My elegantně naducaný dámy víme svý.

A rozumíme si.

Žejo, holky!

Nicméně ? hodobóžový kalhoty mám zničený a jen my, dámy při těle, víme, co dá práce sehnat něco, co nám bude sedět. O slušení nemluvím, všimněte si, na slušení jsem rezignovala. Mně už prostě stačí jen aby mi to bylo.

Člověk by si řek´: No a co, si tady vydělá nějakou kačku, vezme prachy a skočí si něco koupit, jakýpak s tím fraky.

Jenomže ono to není jen tak, koupit.

Především je nutno si uvědomit, že když už vypátráme nějakej XXXL obchod, a skutečně tam něco maj´, tak jsou taky nutný ty peníze, žejo.

A v tom je zakopanej pes.

Vlastně dva.

A dvě kočky.

Toto zvířecí osazenstvo čítá naše domácnost.

Jedný fenečce bude osumnáct let, a to už je na pováženou. Poslední lékařskej zákrok stál skoro deset tisíc, a to nemluvím o dietním krmení.

Psovi jsou dva roky.

Puberťák, kterej nemá v palici nic jinýho než sex. Ráno v šest lítáme po liduprázdnejch ulicích a hledáme fenečky. (Když nejsou, aspoň olíže podlahu ve výtahu ? sousedovic Sára hárá.) Soudím, že chceme-li si zachovat zdravej rozum, pes musí na kastraci.

Ač se mi to nelíbí.

Nicméně ? líbí nelíbí, zaplatit se to musí, že.

Stejně jako bylo nutno zaplatit zasíťování lodžie, aby dámy nežuchly dolů, když couraj po žbrlení.

A co sežerou kočky? Pche! Se neptejte!

U veterináře jsem byla s mladším čoklem naposled včera. Zvracel, naříkal, kroutil se.

Rentgenem (á 400,-) mu zjistili zavzdušněný bříško a žaludeček. Usnesli se na akutní gastritidě (Nějaká hygijéna asi zase vytírala výtah savem.)

Do toho začaly průjmovat kočky a naše fenečka má pro změnu zácpu.

Takže dietka.

Večer při táčkách, jak říkáme našemu posezení na závěr dne, se moje drahá polovička zamyslela, a povídá: ?Hm, takže to máme kalhoty. Triko ... triko sis taky pokecala, takže i triko. Pak tu máme třikrát průjem a jednu zácpu, to máme čtyřikrát vosumset. To je tři tisíce dvěstě. Minimálně. Bez hadrů.?

Rezignovaně jsem prohlásila, že co, že prachy budou, a my nebudem, a že si to přece nevemem sebou do hrobu a takový ty kecy, kterýma se problém lehce zbagatelizuje, aby se protějšku aspoň na chvíli zavřela pusa.

Potáhla jsem dlouhej kouř z cigára, usrkla lahodnou kávu (zatím ještě se smetanou, než bude v naší domácnosti vyhlášenej další Stop stav) a podrbala nejblíž ležící kočku za ušima.

Je to krutý.

Je.

Ale proboha - Co je pár korun proti věčnosti!

No né?

P.S.

Mockrát s Hypacudkou děkujeme za krásný hodnocení našeho samizdátku!