Z(a)tracený holky - sbírka autorských textů

Autorská knížečka básní a rýmovaček, doplněná úžasnými ilustracemi jedné moc šikovné ženské.

Každá knížka je originál, je vyráběna (rovnána, lepena, střihána, svázána, zdobena) s láskou a ručně, proto dodací lhůta, kterou vidíte.Tento termín může být zkrácen, raději si však necháváme čas. rezervu.

Knížku obdržíte podepsanou jednou nebo oběma autorkami.

Formát A5, cca 30 autorských textů a spousta ilustrací na samostatné stránce.

Aktualizace:

Momentálně se čeká na tisk ilustrací, neboť moje milá ilustrátorka usoudila, že nemám grafické oko (což má pravdu) a natiskne je sama :-)

Ale nebojte, snažíme se nemít prostoje....

Poštovné do ciziny je poue orientační, může být nižší.

Pár slov k přebalu a papíru:

Texty a ilustrace jsou tištěny na kvalitním, nahnědlém papíru vyšší gramáže. Jeho hrubost symbolizuje hrubost cesty, po které se občas mladé holky vydají hledat sebe sama.

Knížečka bude převázaná šifónovou (či podobnou) stužkou , která má s tímto typem papíru zdánlivě málo společného, avšak je jediná, která se opravdu hodí. Vždyť co jiného tak dobře symbolizuje holčičí šaty, než právě kousek šifónu, s nímž si pohrává vánek?

Předmluva autorky:

To už se tak někdy stává, že i navzdory těm nejlepším předsevzetím, jak své dítě pěkně vychováte a vypipláte, se to jednoho krásného dne vymkne z rukou.

Stalo se to i mně.

Onoho krásného dne jsem doma namísto své milované, rozmazlované a čerstvě plnoleté dcery našla dopis, psaný její drobnou holčičí ručkou. Že mě má sice moc ráda, to ano, ale že je čas odejít.  Prý ji moc spoutávám.  A že mi dá časem vědět kde je, abychom se mohly navštěvovat.

V první chvíli jsem zareagovala tak, jak by zareagovala asi každá máma ? horečně jsem začala přemýšlet - kam ji půjdu hledat, co všechno jí řeknu, co jí spočítám, co jí vyčtu, sečtu a podtrhnu, a jak ji navrch, namouduši, ještě zmlátím. Ale pak mi najednou došlo, že dělám chybu.

Je plnoletá.

Řekla, že jinde se jí líbí víc.

Čeká na to, jak ji budu, strachy bez sebe, hledat, a nutit ji vrátit se domů. A je připravená svoji ?svobodu? bránit.

Pomalu jsem se odstrojila, sedla si, vzala jsem do ruky mobil, a napsala jsem vzkaz:

Způsob Tvého odchodu je hnusný a nevím, jak dlouho se budu s takovou zradou vyrovnávat. Ale přesto: Víš dobře, že jsi chtěná a milovaná, takže až Tě omrzí život, pro jaký ses rozhodla, až Ti bude těžko, vrať se. Do té doby o Tobě nechci slyšet.

Neviděly jsme se rok.

Rok trápení, pochybností, kde a kdy se stala chyba. Věděla jsem, kde bydlí, věděla jsem, že nedroguje a že se nenachází v nebezpečí. Věděla jsem to od babičky, své matky, která byla do plánu zasvěcena, okem sokolím na dálku dohlížela a dokonce ?zběha? několikrát i navštívila.

Já jsem byla stále jako němá barikáda, jen jsem tiše polykala slzy a prášky na uklidnění, a povzbuzena svým psychologem, že mlčení a zdánlivá ignorace je ta správná cesta, jsem vyčkávala.

Většina básniček, které následují, je napsána pro ni,  moji zatoulanou dceru. Těsně před Vánoci jsem je nechala svázat do knížky a po babičce jsem je své ?Múze? poslala.

Za pár dní mi v noci, zrovna když jsem se topila v dalším slzavém údolí, přišla zpráva:

Mami, hrozně mi chybíš.

Trvalo ještě několik měsíců, než jsme se setkaly. Má dcera dokončila přerušená studia, vdala se a nedávno porodila mimino.

Domů ... domů už se nikdy nevrátila.

Ale na společnou cestu ano.

A na začátku té cesty prý, jak mi řekla, byly mé básničky.

Tady je máte.

Třeba pomohou i vašim zatoulaným dcerám najít cestu zpátky ...