Tařin prolog

Jana je poslední dobou protivná. Není s ní řeč. A to jsme byly nejlepší kámošky! Nevím, co se stalo a nechápu to. Hádám, že bude tím důvodem ten kluk odvedle. Přistěhovali se do naší ulice těsně před prázdninami.

Jana a Tarka –mmm, přesněji Tamara. Pro profesory i spolužáky jsme (nebo spíš byly jsme) nerozlučná dvojce. Obě dvě studujeme na gymplu, příští rok maturujeme.

On, čtyřiadvacetiletý klavírista. Mlela něco jako Jeroným, i když nevím, jak se to dozvěděla. Po pravdě, mně se ten její slavný Jeroným vůbec nelíbí. Šly jsme zrovna spolu po ulici, když jsme ho potkaly. Zíral na mne jako had na žábu, brr, nesnáším tyhle týpky.

Jana má na muzikanty slabost i smůlu, loni se zapletla s bubeníkem. Červenec jsme trávily na brigádě, abychom si mohly koupit lístky na festival, kde hrál. Naštěstí byl alespoň ten festík supr.

Měla bych zjistit, co je ten týpek zač, než Jana zase vyvede nějakou pitomost. Jestli nemá holku jako ten bubeník, co jsme se za ním táhly přes půl republiky stopem.

Zítra dopoledne musím na brigádu ale odpoledne...

Odpoledne o den později

"Jano!"

"Co potřebuješ?!"

Jakoby ji vyměnili...Kruci! Mohla jsem si to myslet! Zase v něčem lítá!!!

"Co o něm vlastně víš? Nic?"

"Jmenuje se Jeroným Lustr a je mu dvacetčtyři let. Je z Plzně, klavírista."

"Nic víc?! Ty ses zbláznila!"

"No a? Vždyť je to dost!"

"To snad není pravda."

"Proč to řešíš? Už mě unavuješ!"

"Mám o tebe jen strach, Jani. Loni s tím Oliverem..."

"Nejsi moje máma, Tarko!"

Pleskla mi dveřmi před nosem.  Kdoví, zda u ní v pokoji není zalezlý  ten had, co zaživa polyká mladé hloupé žabky!

Nakonec má pravdu, že nejsem máma, ale naštvala jsem se pořádně.

Cestou domů jsem se málem srazila s Mírou, kamarádíme spolu od školky.

Stáhl mne na pivo, z jednoho byly nakonec tři.

"Tarko, víš, že v neděli mají koncert?" kývl nad sebe na plakát, z kterého se tlemil obličej klavíristy   Jeronýma. "Vybouch´ jim zvukař, tak za něj zaskakuji. Propašuji tě tam, chceš?"

"A nevíš o nich něco bližšího?" malinko jsem poodkryla karty.

"A proč jako?" probodl mne očima.

Míra je prostě alergický na všechny kluky, o které bych teoreticky projevila zájem.

Míra je takový můj brácha. Studuje elektroprůmku a nikomu jinému svůj počítač nesvěřím. Nejspíš by mi také vadilo, kdybych ho potkala s holkou. Ale štve mne svými žárlivými výstupy.

"Kvůli Janě," přiznala jsem, aby zase nezačal řádit jako Othello.

"Jako kapela ujdou, ale znám i lepší," ušklíbl se Míra.

"A jinak?"

"Co jinak?"

"Kdo je to ten Jeroným?" odkryla jsem karty úplně.

Míra se ušklíbl: "Jeroným? Libový frajírek, co chytá holky na fasádu a na svý pochybný umění. Moc tomu nevěřím, že dokončil konzervatoř. Nech Janu být," přátelsky mne vzal kolem ramen. "Vždyť tě  jen zneužívá, Tarko, žiješ v jejím stínu, ty máš na víc."

"Ale jak bych mohla? Vždyť ona do čeho se vrhne to zkazí a ještě k tomu s ním..!"

"Tak přijď v neděli na koncert, neboj, klukům řeknu, že jsi moje holka, budeš to mít grátis,"zkusil to Míra podruhé.

"To je ale nápad, Janě hned docvakne, že ji šmíruji," ušklíbla jsem se. "Nemohla bych třeba prodávat lístky, hlídat v sále nebo tak něco?"

"To by šlo," chytil se Míra. "Nic za to nedostaneš, ale můžeš se určitě postavit k té... teď nevim, jak se jmenuje, co bude prodávat lístky. To ti zařídím."

"Jen když tam budu," předstírala jsem lhostejnost vůči hmotným statkům.

Prachy zoufale potřebuji! Na svůj stužkovák fakt nechci jít v šatech a ošmajdaných lodičkách z tanečních! Alespoň, že tu brigádu mám.

"Tak jo," souhlasila jsem. "Stav se pro mne."

Chtěla jsem se ho ještě zeptat, co na sebe, abych nebyla za popelku, jenže Mírovi jsou "hadry" šumák. Chyběla mi Jana, která mi v tomto vždycky uměla poradit.

Neděle odpoledne

Míra pro mne přijel na motorce, hned ve vestibulu mne předal jakési holce a spěchal vyladit aparaturu. Představila se mi jako Monika a na víc nám nezbyl čas, protože se už nedočkavě hrnuli dovnitř diváci a někteří se snažili využít davu, aby se kolem nás protlačili bez placení.

Dlouhou dobu jsem marně vyhlížela Janču. Nakonec jsem ji zahlédla, jak se vede s Jeronymem v "zákulisní chodbičce". Na první pohled bylo jasné, že jemu je ukradený, koho si s sebou vede, ale kluci okolo - ti mu blahopřáli. Trapáci. Jen Janka vypadala vylekaná ovšem zamilovaná až po uši. Ach jo.

Naštěstí si mne nevšimli a Monika mne pak postrčila do šatny, protože bylo třeba spočítat tržbu.

"Na zaplacení sálu jsme si tentokrát vydělali," oddychla si nakonec. "Tohle Jerrymu neleží ani v patě. Pro něj jsou peníze drobnost, ale běda, kdyby je neměl."

"Znáš se s ním dlouho?" osmělila jsem se.

"Ještě z konzervatoře." Vyhýbavě naznačila, jakoby se jí nechtělo do vysvětlování. "Běž už, já to dodělám. Vem si támhle baterku a sedni si do první řady, jsou tam volná místa pro nás. A dík."

Konzert ušel. Ale...

Loňský festík byl rozhodně lepší. Asi jsem rozmazlená. Kousek ode mne seděla Jana. Nevypadala ve své kůži. Ani netleskala.  Také mne znepokojovalo, že nepřišla Monika. Něco se tady dělo. A já nemohla přijít na to, co divného visí ve vzduchu.

Pohled Jany

Asi jsem se zamilovala. Do ulice se nastěhoval JERONÝM. Klavírista. Vše by bylo bezvadné kdyby Tara, má nejlepší kamarádka nebyla tak protivná.

Jerry mi řek´, abych se na ni vybodla. Zkusila jsem to, když byl u nás a hráli jsme čtyřruč Beethovena. Kdy jsem naposledy sáhla na klavír? Fakt nepamatuji! Teď lituji, že jsem toho nechala. Nemusela jsem se otravovat na gymplu s matikou.

Jenže pak odešel, aniž by mi dal pusu a mně bylo najednou líto, že jsem Taře zabouchla dveře před nosem. Byla bych jí zavolala, kdybych si nevzpomněla, jak jsme s Tarou tenkrát potkaly na ulici Jeronýma a jak na ni zíral.

Na koncert jsme jeli jeho favoritem a všem kámošům mne představil jako svou holku. Bohužel se tam objevila i ta Monika.

Už mi o ni říkal. Bývalá.

Monika ale nevypadala, že by se chtěla smířit s rozchodem. V zákulisí se ošklivě pohádali, Jeroným měl po náladě a já...já vlastně také, protože jsem mezi diváky zase objevila Tarču. Kluci mi řekli, že je to holka toho kluka z průmky, co jim zaskočil za zvukaře. To bych snad věděla, ne?

Ráda bych se jí byla zeptala, proč mne sleduje.

Jenže Jerry si mne o přestávce odvedl do zákulisí. Monika tam už nebyla a on mi přísahal, že s ní už nic nemá.

A po koncertu Tarča odjela s tím Mírou na jeho motorce. Ostatně, o Mirkovi už mi něco říkala. Sice o něm pořád mluví jako o kamarádovi, ale přitáhla si ho i na závěrečnou do tanečních a docela si vystačili. Myslím, že Tarka jen neví, co chce.

To já mám jasno. Jerry mi slíbil, že mne přibalí i na letní turné. Jenže jak to mám před rodiči našít? Nebo se radši vymluvit na výlet s Tarkou?! To by si ověřili. Alespoň aby se rozhoupal. Ale k čemu vlastně? Tak vida, přece jenom nevím, co chci.

Pohled Tamary

Potkala jsem Moniku v sámošce. Řekla, že s kapelou už nechce mít nic společného. Míra pro ně už také nedělá, prý ho podrazili, nechtěl o tom mluvit ani se mnou.

A Jana už bez toho svého Jerryho nedá ani ránu. Ale proč? Copak je tak hezký? …asi ne. Bůhví, co jí nasliboval. Jenže co mám dělat? Jana mi už nezvedá ani mobil.

A tak chodím s Mírou na koupák, hraji plážový volejbal a dělám jakoby nic. I on už je mrzutější. Je bez brigády a prachy scházejí... Chtěla bych mu nějak pomoci. Loni jsem se na festíku seznámila s některými pořadateli a Míra to s aparaturami fakt umí.

"Míro?" oslovila jsem ho.

"Copak?"

"Co kdybychom si vyjeli na jeden festík?"

"A jakej?"

"Takovej, nepříliš známej."

"Někde u Mácháče," dodala jsem.

Míra se chytil: "Fajn, a za kolik jsou lístky?"

"Ty nebudeme potřebovat," a řekla jsem mu po pravdě, že jde vlastně o brigádu za ubytování, stravu a muziku zadáče. Zamlčela jsem mu jen to, že jsem klukům napsala mejlík a těžce je ukecávala, aby nás vzali.

Naštěstí se povedlo a Mírek odsouhlasil. Jo!

Ale ještě je tu Janka. Jestli se k ní chci dostat, musím přes Jeronyho. Odvážná jsem, ale v tomto případě mi nebylo dvakrát dobře kolem žaludku. Něco mi na tom chlapovi vadí, jenže co?

A tak jsem přibalila Míru. Chtěla jsem pouze aby o tom věděl, ale nějak se mi vetřel do mého plánu...

Zazvonili jsme u branky a čekali jsme hodně dlouho, než se Jerony vynořil, v tílku, boxerkách, neupravený, vypadal děsně.

„'du se tě zeptat, kdy dostanu prachy za ten váš koncert, " spustil na něj Míra."A taky bychom si chtěli prohodit pár slov s Janou a neříkej, že není tady, doma jsme ji nenašli."

"Peněz máme sami málo!"

"Ale to snad neznamená, že nezaplatíte."

"Tak alespoň Janu." Vložila jsem se do toho, když se zdálo, že se chce Jerry zdejchnout.

To se už zjevila Jana v celé své kráse. "To mi už nemůžeš dát pokoj ani tady?" vylítla na mne.

"Pleteš se," zchladil ji Míra. "Jsme tady jen kvůli prachům, jedeme totiž na festík a na takových akcích se bez peněz dost blbě žije. Tarka sice myslela, že bys mohla  jet s námi, ale jak vidím, nechceš, takže nic."

Jeroným se ztratil v domě, a  na chvíli se zdálo, že je vše ztraceno.  Vzápětí byl ale zpátky a vrazil Mírovi tisícikorunu: "Abys neřekl, že jsem ti zůstal dlužen. A vypadněte oba."

"Nějak málo, ne? " opáčil Míra. "Dohoda zněla dva litry! Se ti divím, Jano. Libovej frajer, smrdí grošem, běhá před tebou v trenclích od ťamanů a slyšel jsem i lepší muziku, než jaké je schopen."

"Nedovoluj si jo?!" Vyjel na něj Jerry, ale ne, že by si to Mirek nezasloužil.

Radši jsem mezi ně skočila. Jana odtáhla Jerryho do domu a zavřela dveře.

"To jsi dost přehnal, ne?" obořila jsem se na Míru.

"Ani ne," pousmál se Míra. "Ještě jsem byl docela mírný. Nic o něm nevíš, Tarko. "

"Tak povídej."

"Bylas přece u toho, když Monča počítala peníze. O přestávce jí Jeroným všechno zabavil. Proto se tak hádali, ne kvůli Janě. Jenže kapela za ten sál dluží dodnes. Mně vlastně taky. Do té jejich aparatury jsem musel nacpat několik sakra drahých součástek, aby vůbec jela. I s tím litrem, co mi dal, jsem pořád ve ztrátě. A proč ho asi vyrazili z konzervatoře a proč pořád nemá prachy? Moc možností není."

"Drogy nebo automaty?" napadlo mi téměř okamžitě. "Ale to bychom ji tam snad neměli nechat?" a užuž jsem se sápala po zvonku.

"Klid," zadržel mne Míra. "Stejně bys teď nic nesvedla, když je zabouchnutá až po uši. Všim´jsem si, že na tom festíku budou taky. Nebo alespoň Jeroným s tou svou kapelou."

"No tě pic, to nás teda čekaj časy."

"To jo," ušklíbl se Míra. "Jana se nejspíš doma vymluví, že jede s námi, aby mohla na turné s kapelou. Dokud ji budeš zachraňovat a ona to bude vědět, můžeš od ní čekat jen další a další průsery."

Pohled Jany

Všechno jde nečekaně dobře! Z Jeronýma konečně vylezlo, že doopravdy miluje jen mne! Řek´mi to u něj doma, pěkně mi tím zamotal hlavu, přiznávám. Jenže Tara nás málem načapala a Míra byl také pěkně protivný. Ale díky nim už vím, co říct našim, kam odjíždím, a nemusím ani  lhát!

On to je takovej pořádnej chlap, hezkej a odvážnej! A jak pevně umí stisknout, už několikrát jsem si málem učůrla! Navíc je tak krásný že by mohl hrát filmovou hvězdu.

Ale občas se zavře v koupelně a nikdo ho nesmí rušit. Dost mi to vadí, a ten divnej smrad když odejde... a je mi dost divné, že si pořád půjčuje prachy. Prý něco splácí, ale dům mu koupili rodiče.  Také mi moc nevysvětlil, proč se potřeboval stěhovat.

Však já na to přijdu! Ale stejně ho miluji jako nikoho před ním. Což střízlivá Tarča pochopitelně  nepochopí. Vsadím se, že s tím jejím Mírou se ještě nedrželi ani za ruce.

Nevadí. Zítra balím a pozítří jedeme.

A co bude dál? Nad tím si nelámu hlavu. Jen mám málo peněz, rodiče mě vůbec nechápou! Můžu to ještě zkusit s babičkou nebo tetou Lídou. Taky bych si v září mohla říct k narozkám o prachy místo věčných oblečků kterých mám haldu. Popravdě, trochu jsem si myslela, že Jery má peněz víc a že se o mně postará, ale vlastně to neřekl naplno. Ale co, jsem jeho holka, určitě všechno zvládne.

CESTA

Jedním slovem namáhavá.

Tarča to má dobrý, když má Míra motorku. To my se štracháme Jerýkovým favoritem, co mu každou chvíli vyplivne. Jedeme čtyři a to je štěstí, protože Jeroným nemá ani na benzín.

Všechny ty hezké věci, co jsem si nabalila, jsou mi v podstatě nanic. Společných chvilek si moc neužijeme, život muzikanta je fakt tvrdý chleba. Ale když se vyskytnou, stojí to za to! Nelituji, že jsem našim zalhala, že jedu s Tarčou na festík. Jerry mne občas nechává i hrát a to mne neskutečně baví. Objevila jsem pro sebe jinou planetu!

Horší je to, že s námi jede i Monika. Sedí v dodávce s nástroji a vyjednává všechno kolem koncertů.

A proč je to horší? No protože...prostě...je.

Už se docela těším domů. Vadí mi ten věčný shon a Jerry je čím dál podivnější. A nezdá se to jen mě... Monča říkala,  že mne nechal hrát jen proto, že byl sjetý. Pak, že není protivná! I kluci říkali, že mi to šlo!

A ke všemu jsem někde ztratila i zlatý řetízek od babičky.

Poslední štace je festík na Mácháči. Na ten mám spoustu krásných vzpomínek z loňska. Fajn kluci, bezva parta! Tarča byla také skvělá, jak dala Oldovi tu facku! Nojo, Tarka. Jak se asi má moje dvojče?

Věčně ji vídám ale aby se na mne usmála to ne, jen se tak smutně dívá...

Pohled Tary

Festík je super jen kdybych se stále nemusela zabývat Jančou. Tolik mi chybí.

Je tady docela frmol. Rozdávám u kasy náramky, končím, když je koncert v plném proudu. Míra je u aparatury a u repráků a vidíme se někdy až v noci ve společném stanu pro pořadatele. Spíme ve spacákách naskládaní jako sardinky, mami, můžeš být fakt klidná!

Dnes jsem konečně zahlédla Janču, tahala se s bubnem a moc šťastně teda nevypadala. Večer budou hrát, to jsem tedy zvědavá!

Posledně se prý Jeroným moc nepředvedl, spíš to byla hrůza poslouchat, říkali kluci.

Toho jsem  tam vůbec neviděla a bohužel jsem se zrovna nemohla hnout. Poslala jsem za ní jednoho z kluků, co uklízejí areál, ať jí pomůže a brnkla jsem i Mírovi, ať se zkusí nenápadně přeptat, co se děje. Stejně si myslím že se mu to nepovede.

O Janku se bojím, Jerry vypadal už zas nějak divně... Ach jo.

Budu muset asi počkat do koncertu, abych si s ní mohla promluvit. Snad z toho prvotního zamilování už vystřízlivěla a bude s ní řeč. Loni s Oldou...Mimochodem, toho jsem tady také viděla a prý s tou holkou už není, jenže u muzikantů člověk nikdy neví…

Holt nevyzpytatelné trdlo.

Pohled Jany

A je to tady! Našla jsem jeho nádobíčko! Asi hašiš. Bylo mi bídně už jen z toho smradu.

Možná i z hladu. Ráno jsem nenašla ani tu poslední stovku, co mi zbyla na jídlo.  Díkybohu poslední koncert! Co bude potom, fakt nevím. Vím jen, že ho nechci ani vidět.

Bojím se mu něco říct, Monča se zmínila, že když nedostane, co chce, bývá agresivní. Také si s ním užila své!

Docela jsme se skamarádily. Jak jsme tahaly bubny, zahlídla jsem Tarku. Měla jsem jet s ní!

……………………..

Hurá už je po konzertu! Ještě jsem mu neřekla že to vím ale měla bych to udělat po cestě ať mám od něj pak už pokoj. Má zrovna dobrou náladu, proč to nevyužít?

"Ty, Jerry," ozvala jsem se."Já vím, že máš problém."

"Jaký zase problém?" okamžitě změnil náladu. "To ty jsi psychicky labilní!"

"Možná," připustila jsem, protože jsem od Moniky věděla, že umí být agresivní, když má absťák. I ten koncert beztak odehrál pod vlivem, jinak by to nedal.

"Asi bude nejlepší jít od sebe, nehodíme se k sobě," přisadila jsem.

"Jasně, brouku, už jsem ti to chtěl dávno říct. Jsi totiž úplně neschopná husa."

"A ty mi zase kradeš prachy, abys měl na fet, myslíš si snad, že to nevím?" vytočil mne. "Ten řetízek po babičce také nezůstal na umyvadle, prohlídla jsem celý pokoj, tak mi nelži. "

"No a co já s tím, dyť říkám, neschopná husa."

"______! Co si o mně myslíš!"

"Vypadni a už mi nelez na oči!"

"Nápodobně."

Pohled Tary

Na prostranství mezi stany se tančí a zpívá se karakoe. Tančím taky, ponejvíce s Mírou. Náladu mi kazí jen Janča.  Mám o ni starost, ten její Jerry musel být sjetý, nedalo se to vůbec poslouchat.

Jednu chvíli se mi zdálo, že jsem ji zahlédla v davu. Nevím, co by tady dělala, kapelu jsem viděla odjíždět. Poslala jsem Míru pro pivo, vím, že by nesouhlasil, vím i to, že má možná pravdu, když mi říká, že dokud ji budu zachraňovat, bude pořád v průšvihu, a vyrazila jsem za ní.

"Jano!?"

"Čau Tarko."

"Kde se tu bereš? Myslela jsem, že už jste zmizeli."

"Zmizel jen Jeroným. A už ho nikdy nechci vidět. Mělas pravdu, jako vždycky. Akorát jsem teď bez prachů,"posteskla si Jana.

"V tom ti asi nepomůžu," řekla jsem po pravdě. "Jsem tady s Mírou, motorka má místo jen pro dva. A jak to tady skončí, kluci budou potřebovat každou ruku na úklid areálu, takže musíme ještě nějaký den zůstat."

Byla jsem ráda, že nakonec dostala rozum a Jeronýma pustila k vodě.  Ale také jsem věděla, že přinejmenším tentokrát ji z loje tahat nebudu.

Vtom nás objevil Míra. Nesl dva kelímky s pivem a překvapil mne, když nabídl Janě to svoje. O to druhé jsem se s ním samozřejmě rozdělila napůl. Kvůli Janě jsem se dost natrápila, ale když jsem je teď měla kolem sebe oba dva, byl mi Míra nějak bližší.

Zatáhli jsme Janu do hloučku našich společných známých. Kluci jí hned nabídli, že si může složit věci v pořadatelském stanu a vůbec se předháněli v boji o její pozornost.

"Neboj, ona se už o sebe postará," usmál se na mne Míra a odtáhl mne tančit.

O dva roky později

To léto před maturitami jsem objevila klavír, začala jsem hrát a dokonce i tvořit vlastní písničky.

Tedy, kromě jistých událostí, které jsem raději vytěsnila z paměti.

A teď jsem zase tady, na Mácháči. Potkáme se s Tarou? Neviděly jsme se, co odjela do Prahy studovat medicínu.

"Janko, Janičko!"

"Tarko!"

Tak jsme se přece jen našly.

"Zrovna jsem na tebe myslela."

"Tak co je nového Jani?"

"Všechno při starém. Kluka hledám, pracuju v archivu a učení mi celkem jde. A ty?"

"Nám to s Mírou vydrželo, plánujeme, že až dodělám školu tak se vezmeme."

"To máš skvělý," povzdechla si.

"Pracuji jako asistentka a náhradnice u jedné dětské lékařky."

 

Tarka a Janka už mezi sebou udržovaly pravidelný kontakt. Cesty si křížily, jak to bylo možné.

Ale už jenom v dobrém...

 

Na povídce se podílely- fisekla, Lydie Dostálová a moje maličkost