Nároky našich dorůstajících dětí by dokázaly zruinovat arabského šejcha. Naštěstí jsme úplně obyčejná rodinka a tak nehrozí, že by všechna jejich přání byla  vyslyšena. Občas si nějakou malou radost uděláme i my -  dospělí.

Já jsem si už radost udělala , když jsem otevřela na Fleru krámek se šperky. Na samém začátku jsem si slíbila, že budu-li mít jen trochu zákazníků a budu-li se moci věnovat tomu co mě baví,  že část z vydělaných peněz věnuji na něco smysluplného. Ne rodince, dětem, ale někomu, kdo to potřebuje ještě víc. Prostě  pro to, že  to tak má být...

Důležitým impulzem bylo i to, že v průběhu několika let přišly naše děti o dědečky, babičky a několik dalších členů rodiny. To pak člověk začne na svět koukat i z jiných úhlů.

Potkávám hodně lidí. A tak jsem se shodou okolností z různých zdrojů dozvěděla o projektu, který ze srdce ráda podpořím. Věnuje se těm, kteří patří mezi ty nejméně podporované - staré lidi. Nemohu jim věnovat svůj čas, mohu jen malinko pomoci zlepšit jejich podmínky,  když odchází.

Rozhodla jsem se nejméně 10% z  ceny každého prodaného šperku podporovat Hospic  sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích.

Můj krámek není velký a tak ani výtěžek z prodeje není nijak oslňující.  Přidáte-li se ale někdo ke mně, bude pomoc  významnější. Ostatně za mne to lépe řekli pracovníci hospice:

"Pomoci můžete mnoha způsoby a za každou takovou pomoc budete odměněni. Kdo dává, dostává....Navíc tím vykročíte netoliko na cestu k bližním, ale i k sobě. Možná se na této cestě pozastavíte nad radostmi i strastmi svého života, nad svojí životní cestou, zahlédnete její smysl. A konec konců přispějete-li ke zlepšení péče o umírající, zvyšujete i svoji naději na to, že nebudete ze světa odcházet v osamění a trápení."