Loni v půlce prosince, v době balení posledních vánočních dárků, chystání ozdobiček na stromeček a příprav k pečení trošky cukroví, jsme také plánovali vánoční návštěvy u příbuzných. Měla jsem intenzivní pocit, že na návštěvu manželovy rodiny musíme přivést nějakou dobrotu. A tak jsem jedno pozdní odpoledne vyslovila nahlas svůj nápad o upečení vánočky. Manželova reakce byla ale velmi rozpačitá: "No víš, vánočku vždycky peče mamka. A nebo vlastně babička. Teda, já nevím, ale někdo ji rozhodně vždycky peče." Nakonec jsme se rozhodli, že musí stačit, když přivezeme na návštěvu vosí úlky a tři (pra)vnoučata. A dobře jsme udělali. Vánočky byly totiž dvě, jedna od maminky a jedna od babičky. A obě moc dobré. O upečení vlastní jsem se ale nenechala připravit úplně a začátkem ledna se do ní pustila taky.

Po pečlivém nastudování mnoha receptů jsem si sestavila vlastní. Jak jinak než s kváskem. A k obrovské radosti všech členů naší domácnosti jsem pak pečení mnohokrát opakovala, než jsem recept doladila ke své úplné spokojenosti.

Tak a tady je: kvásková vánočka pletená ze šesti pramenů tak, aby pěkně držela tvar a při pečení se nerozjela a posypaná křupavými mandlovými lupínky...

...těsně před vložením do trouby...

... po upečení...

... a po prvním nakrojení.

Chcete si letos na vánoce upéct taky takovou? Připravila jsem pro vás nový kurz, ve kterém vás to naučím.

A první tři nejrychlejší mohou využít slevový kód: 12L-M3R-TZ4