Kdyby naše ulice byla Přístavní, můj děda by byl pirát, můj táta by byl námořník. Kéž bych byla vodou a hladila duše ryb. 

Malby, které vznikají v tomto cyklu jsou inspirované vzpomínkami, které se nikdy nestaly. Volně expersivně i naivně vplouvám do přístavů. Téma moře mě nekonečně fascinuje svou hloubkou myšlenek.

Vpisuji slova, písmena, jednoduché tvary. Myšlenky se míchají a následně třídí. Propadají sítkem na dno nejhlubších propastí a proláklin, aby v nich v dalších životech vyrostly stalagmity.

Recykluji spojení mezi přítomností  a  minulostí. Zaměňuji stereotyp barev. A lodě v přístavu přijíždějí a odjíždějí. Statika mého města je prozaicky tenká jako papír.

Snad tajně doufám, že mé malby vás  přenesou do světa, kde se mísí fantazie s realitou. A umožní vám vnímat nekonečnost volnosti a svobody. Sednout tak na střelku kompasu. A nechat se vystřelit střemhlav středem. 

Až budete vyplouvat na své cesty, nechť vás provází pocit  ochrany. Volný, vzdušný, vzdálený, blízký, křik racků a vůně soli.  Dnes projdu se mezi rybářskými domky. Bezpečně zakotvím.

Kéž tajemství moře a přístavů nemá začátku ani konce jako celý vesmír. 

Moře v netradičních barvách a světle, kterým se snažím poodhalit jeho skrytou hloubku rozmanitosti. Tři přání v podobě tří rybek vpíši do plátna. Jsou to vše přece jen sny....

Všem snílkům mávám, třebaže z papírové loďky.  Kdyby byl můj táta námořník..... a kdybych přece jen vyrostla....

Nepřestávejte snít ♥