KDYŹ PŘICHÁZÍ BOUŘKA...

                                                                                                                       Již jako malá holka jsem s oblibou se dávala na schodech našeho rodného domku a očekávala s potěšením blížící se bouřku. Fascinovalo mne hromobití ve vzduchu, blesky na obloze a zvláštní nehybnost přírody před deštěm. Vnímala jsem tento zázrak přírody, jako divadelní představení. Něco se začalo prostě dít a bylo to vždy fantastické!!! Ale mamince se to nelíbilo, že se nebojím bouřky a volávala mne domů. Ale přiznala potom, že se po bouřce lépe dýchá a příroda je krásně umytá!

                                                             Dodnes vzpomínám na tyto dětské zážitky a kdykoliv se znovu objeví déšť, cítím celkovou úlevu v duši, protože déšť je kouzelný! Nemyslím tím ovšem prudkou průtrž mračen! Ve filmu Duch se známými herci bylo zajímavé, jak se duch zemřelého zjevil v celé své podobě, když začalo pršet. Do té doby byl neviditelný. Prostě, zázraky se dějí!!! Já děkuji takovým zázrakům přírody!