Víte, kolik barev na semaforu rozliší policista? Čtyři - červenou, zelenou, oranžovou a vypnutou ;)

Člověk je prý schopen vnímat asi 17 000 barev.  Ženy možná, muži určitě ne! Buď je nevidí anebo nemají potřebu je rozlišovat :) S barvou meruňkovou či lososovou u mého muže nepochodím. "Oranžová jako oranžová, ne?!" nechápavě kroutí hlavou...

Barvy umí mluvit i léčit. Jsou odrazem nitra člověka...

Žlutá je barva změny, dere se dopředu, za vším novým. Milují ji lidé bezprostřední, plní nadějí a očekáváním. Tomu, jehož naděje byly zmařeny, se žlutá zdá pokrytecká, licoměrná. Proto odmítání žluté prozrazuje zklamání, nedůvěru v budoucnost.

Ve středověku se žlutá stala barvou hanby: museli je nosit žebráci, malomocní, prostitutky a svobodné matky. Symboliky žluté zneužili i nacisté: jejich rasistické zákony přikazovaly Židům nosit viditelné žluté znamení - Davidovu hvězdu.

Jen pro pouhých pět procent dospělých je žlutá oblíbenou barvou. 

Červená je výrazem životní síly, aktivity, potěšení z činnosti a také barvou dobrého kontaktu s okolím. Značí touhu po silných a hlubokých zážitcích, po úspěchu. Přednost jí proto dávají lidé cílevědomí, energičtí, tvořiví, schopní usilovné práce a soustředěného vypětí, ale také „pruďasové“ a násilníci.

Odmítání červené může být příznakem nedostatku sil, ochablosti, pasivity, znamením, že člověk na své úkoly nestačí, že se cítí unaven, vyčerpán. Takovým lidem se zdá, že nedosáhli toho, čeho dosáhnout chtěli, a že se jim to už ani nemůže podařit.

Zvyšuje pulz, krevní tlak a rychlost dýchání. Bylo zjištěno, že povzbuzuje chuť k jídlu, sexuální apetenci, může zvyšovat hlasitost hovoru a způsobuje agresivní chování.

Oranžová vyvolává pocit radosti.  Je spojena s představou slunce, tepla, bohatství, zlata, úrody, slavnostního vzrušeného očekávání, ale také s bezcílným hektickým rozčilením. Skrývá v sobě kreativitu, dynamiku a smyslnou sexualitu. Oranžovou barvu rádi nosí lidé, kteří nedokážou snadno verbalizovat své pocity.

Zelená je přátelská, dává pocit bezpečí a naděje. Evokuje otevření se, dává impuls k navázání kontaktu. Světlezelená působí přirozeně, ale někdy i jedovatě, je spojena s představou chladu, vlhka, ticha, ekologie a růstu. Tmavozelená uklidňuje. Ten, kdo dává přednost zelené barvě bude zřejmě za všech okolností stát na svém a nezalekne se žádných překážek. Má sklon pečovat o druhé, ale také je rád ovládá a kontroluje. Touží po obdivu a uznání. Odmítají ji lidé originální, ale také přepjatí, a určitě není oblíbenou barvou zklamaných a vnitřně nejstých. Příčinou odmítání zelené může být i tělesná slabost: za nesympatickou (tvrdou, jedovatou apod.) ji často označují lidé trpící srdečními chorobami, např. anginou pectoris.

Modrá znamená klid, důvěru, tradice, stálost přetrvávající na věky, matriarchát. Symbolizuje inteligenci a pravdu, v mnohých však také vyvolává dojem citové prázdnoty... Světlemodrá působí přivětivě, vyvolává představu oblohy a vzduchu, ticha a touhy. Evokuje bezstarostné veselí, neklade žádné nároky a v ničem se neangažuje. Tmavomodrá je klidná, vážná až skličující, barva dálek, hloubky, rozjímání a smutku, ale take míru a spokojenosti. Dávají jí také přednost lidé, kteří touží po klidu: unavení, přepracovaní, i ti, co nemají rádi změny. A když někdo modrou odmítá? Možná má strach ponořit se do hlubin vlastního nitra, možná není spokojen se svými současnými vztahy, s vazbami, které tato barva představuje. Asi ho zatěžují, není to žádné klidné bezpečí, ale spíš nudná závislost... S odmítáním modré se často setkáváme u mladých lidí, kteří touží “vylétnout z rodného hnízda".

Růžová symbolizuje lásku, náklonnost a oddanost v srdeční úrovni, bez pudové smyslnosti. Je to barva jemného způsobu života, zdrženlivé elegance, slavnostních nálad a sentimentálních citů. Může však narušovat vztah k realitě a vědomé odvrácení se od vážných věcí života. Pozor: zvyšuje chuť na sladké!

Béžová poukazuje na dobrosrdečné lidi, ochotné pomáhat, ale i plaché a zdrženlivé. Nechtějí v okolí narazit, přizpůsobují se. Je pro ně hodně důležitá otázka sociálního společenství a materiální jistoty.

Hnědá je barvou země, pokory a askeze. Je střízlivá, mlčenlivá, solidní a vážná, realistická, spojená s představou jistoty a pořádku, tradice, zdrženlivosti. Symbolizuje teplo domova. Preferují ji trpěliví a spolehliví lidé, kteří stojí nohama pevně na zemi a umí dobře hospodařit s penězi. 

Šedá je barvou dokonalé neutrality, opatrnosti a ochoty ke kompromisům. Je často vnímána jako nudná barva, typická barva stínů, je symbolem nevědomí či podvědomého konání. Je to barva potlačování, omezování, nejistoty a strachu ze života.

Bílá je spojená s představou nevinnosti a čistoty, osvobození, absolutní svobody, nových začátků (svatební šaty, výbavička pro miminko)... V Orientu je barvou truchlení.

Černá je barvou tmy, symbolem smutku, zániku a smrti.  Je výrazem pro bojovné „ne“.  Milovníci černé mají sklon k dramatičnosti, ale chtějí zůstat neproniknutelní. Mnohdy je přehnaná záliba k černé znakem deprese, přání uzavřít se. Je také barvou moci a chladného násilí. Oblékali se do ní španělští králové a inkvizitoři, černé byly vlajky pirátů i košile fašistů...