Přeji všem krásnou slunečnou sobotu,

Pokud jste neuhádli, nahoře je namalovaný autobus. jehož řídí řidič, který nezná cestu. Však má plno cestujících, kteří se hádají, kam se pojede. Řidič proto neváhá a řídí, jede dál. Ne však kam měl ani kam chtěl. Jede tam, kam zvolila touha většiny.

Nedovolím si tvrdit, že touha většiny je něco špatného. Však nedobrým způsobem volby cesty se stává často, pokud je ta většina dav, tedy stádo lidí, kteří nad směrem zrovna moc nepřemýšleli. Většinou ovlivněni románem, filmem nebo třeba počasím, jednoduše rozhodují v něčem, z čeho už pak není cesta ven.

Postupem času se společnost začala řídit chtíčem, strachem a egem. Chtíč pochází ze závisti, strach se projevuje působením nátlaku a ego, to je věčný spor.

Mě, jako tvůrci, se taková situace nelíbí. S většinou lidí, se kterými se bavím na určité téma, docházím ke stejným závěrům - něčeho se bojí, mají z někoho strach, a proto odmítají žít naplno, protože - co kdyby?... Tento přístup považuji za života destruktivní, a proto jsem se rozhodl se mu stát soupeřem. 

Jak lze soupeřit se strachem, když bují téměř na každém rohu? Támhleten napíše zmanipulovaný článek manipulující davem o nějakém představeném. Jinde někdo udělá reklamu na zázračný lék, který je lékem jen proto, že máme něčeho nedostatek a výzkum přece jasně tvrdí, že bez určité denní dávky nemůže člověk žít - a hlavně, oni to testovali a 16 z 21 lidí zemřelo!... Hrozné, kolik "noceba" se na nás valí. Z politiky, z událostí, z kultury, ze školy i ze školky. Z internetu asi nejvíc.

To však není všechno, ještě máme předsudky. Ty jsou též ohromnou příčinou velkého množství obav a strachů.

Abychom však strach porazili efektivně, stačí si jej mnohdy jen uvědomovat. Mít rituál, prostředek, k tomu, jak se strachem zatočit jednou provždy. Snadné to není, ze začátku už vůbec ne. Přiznat si, že to, co nás denně pohání, to, čemu říkáme smysl a povinnost, je jen nějaký druh strachu, který v nás vypěstoval špatný stádový řidič, nepřípustné!

Však, ačkoli se nám náš život zdá jakkoliv krátký, z pohledu jepic, komárů a motýlů je vlastně nesmírně dlouhatánský. Pln obrovského množství času na tvorbu, zábavu, na život. Ty ruce nám nenarostly do takové podoby proto, že někdo řekl, nazývejme to "evolucí". Narostly nám proto, že jsme jimi neustále něco tvořili! A to je moc důležité si uvědomit. Taky jste si to dokázali velmi rychle uvědomit? Výborně, tak teď pojďme za strachem s úplně stejným vzorcem.

Inu, a tak jsem začal psát takový malý Grujáčí deníček.