Když se narodí toužebně očekáváné dítě, bývá to velká radost pro celou rodinu. Avšak ráno 4. prosince 1982 v australském Melbourne místo radosti přišel šok. Prvorozený syn se totiž narodil bez všech čtyř končetin! Jaký život bude schopen žít?

Od osmi do dvanácti let to pro něj bylo velmi těžké. Doma byl obklopený láskou, ale přesto neměl žádnou naději. Když mu bylo osm, řekl mamince, že se chce zabít. Když mu bylo deset, pokusil se utopit ve vaně. Už nechtěl být rodičům břemenem a spolužákům zdrojem posměchu. Třikrát se obrátil obličejem do vody. Když to udělal poprvé, připadalo mu to jako dobrý nápad, ale když to udělal potřetí, došlo mu, že rodiče by měli ještě větší bolest a pocit viny, než když bude naživu. Tak se rozhodl, že tady zůstane... 

V patnácti dostal od  Boha odpověď na svou otázku: "Proč jsi mi nedal to, co ostatním?!" Tou odpovědí bylo: „Důvěřuješ mi?“

"Bůh nezměnil okolnosti, v nichž žiju, ale změnil moje srdce."  

Po ukončení střední školy nastoupil na vysokou a získal dva tituly v oborech účetnictví a finančního plánování. Když mu bylo 19 let, začal investovat do realit, ve 22 letech do akcií. Naučil se psát nohou na normální počítačové klávesnici rychlostí 43 úhozů za minutu. Naučil se plavat a jezdit na surfovém prkně. Zvládá čištění zubů i holení...

Dnes žije v Kalifornii a je ředitelem dvou společností - firmy a neziskovky.

Odvážil se věřit, že jednoho dne přijde i "ta pravá" ... Přišla! Nemůže ji sice držet za ruku, ale chytil ji za srdce A na tom přece záleží...

Ani o rodičovské radosti nebyl ochuzen!

Přináší naději tam, kde jiní nemohou...

"Nikdy nezapomenu na svou návštěvu Libérie. V některých rozvojových zemích lidé věří, že když se narodí dítě s nějakým postižením, znamená to, že je prokleté. Pokud nějaká žena porodí postižené dítě, tak se s ní její muž rozvede. Stačí, aby miminku chybělo ucho nebo mělo nějakou vyrážku a jeho matku vyženou z vesnice, vezmou jí dítě a zaživa je pohřbí! Kdo jim má říct pravdu, když ne já? Tak jsem tam jel. Setkal jsem se s prezidentem, moje vystoupení vysílal rozhlas, poslouchaly to 2 miliony lidí! Mluvil jsem před 15 tisíci lidí, když na pódium přišla žena, která nesla postižené dítě. Všichni se divili, jak je možné, že to dítě nebylo zabito? Já jsem to dítě políbil, modlil jsem se za ně a modlil jsem se také za celé město. A pokud je mi známo, tak od té doby už tam žádné dítě nezabili."

Jmenuje se Nick Vujicic... a ukázal mi život z jiné perspektivy a v širších souvislostech...