Září je měsíc, září je škola, září je podzim, září je záře, září slunce, září měsíc v úplňku, září také ženy...

To se vezme dřívko, černá a červená tuš, perko, násadka, jedna nejmenovaná barva, hadřík a třeba i štětec, ale já miluju, když vše matlám prsty. Tím dřívkem ze střední školy, co patřilo do hodin Písma nakreslíte celý obraz. Tlusté a tenké čáry. Tuš vám dochází. Znovu namáčíte. Nerovnoměrné linky. Tuš zasychá. Širším dřívkem matlám barvu po celé ploše čtvrtky. Všude to cáká, kape, barva se trousí, ale to vůbec nevadí. Pěkně všechno zamazat, rozmazat, překrýt... nakonec přijde na řadu perokresba, to aby nám ty ženy z obrazu zářily.

Koupí se v bazaru postarší rám se sklem. Myslivci mi prominou, ale ten zarámovaný plakát s bažantem skončil v popelnici. Pěkně se natře a pak barva zase sedře. Patina jak má být. Obraz se ořízne, sklo vyleští a pečlivě zarámuje. Zatím je rám opřen v obývácím pokoji na komodě, ale mohu prozradit, že svého majitele už má...