Jak je to s kovy, které používám?

Měděné šperky jsou prostě z mědi:-)

Měď sluší jarním a podzimním typům. Dobře se hodí k zelené a modré, snese se s červenou a  hnědou, o černé a bílé nemluvě:-) napatinovaná do odstínu staroměď Vám půjde téměř ke všemu.  Je stálobarevná, neotírá se.

 S jedovatostí mědi se to všeobecně dost přehání. Bez mědi by nevykvetly kytky a my ženy bychom neměly děti. V měděných nádobách se po staletí přechovává voda, vaří káva nebo povidla, odvařuje se sýr. 

Měděnka není nic jiného než malachit. Vzniká kontaktem s vodou a oxidem uhličitým. OTRAVY VZNIKAJÍ VNITŘNÍM POŽITÍM MĚDĚNKY.

údržba měděných šperků 

Měď  uchovávejte v suchu. To je alfa a omega...Nedoporučuji koupat se s měděnými šperky, zejména ne v termálních pramenech. Pokud není napatinované, počítejte s tím, mže šperk ztmavne z krásné měděné červené až do červenohnědé. 

Zvláštní údržbu měď nepotřebuje. Můžete ji občas vyčistit lihem a klidně i zubní pastou a kartáčkem na zuby soft, který už nepoužíváte- a pak naolejovat. Ideální je na to antioxidant používaný pro techniku tifany a pro cínované výrobky, dostupný na fleru /martapa, Ateliér Lukáčová aj/. Nahradit jej můžete i jedlým olejem. Kápněte olej /olivový, slunečnicový, mandlový - klidně i navoněný vonnou esencí/ do mikrotenového sáčku, vložte vyčištěný a dobře vysušený šperk a  nechte působit / stačí několik hodin/ poté odsajte olej jemným savým papírem - kuchyňskou utěrkou nebo papírovým kapesníčkem. Nechte šperk lehce zabalený v papíru a dokud zůstávají mastné stopy, vyměňujte papír za čistý. Další způsob je vyrobit si voskový konzervant z včelího vosku a  lékárenského benzinu. Směs se musí zahřát, ale pozor, benzinové páry jsou velmi hořlavé, takže se vyhněte otevřenému ohni a při práci nekuřte. Asi  nejlepší způsob je rozpouštět v uzavřené lahvičce  vložené do vaříci vody vylité z varné konvice.  Vosk se rozpustí jen částečně, na povrchu tekutiny vytvoří blanku, kterou pak naberete štětečkem a šperk potřete. Zbytek směsi opět uzavřeme v lahvičce a uchováváme na bezpečném místě mimo dosah otevřeného ohně, dětí a zvířátek.  

Ale neděste se. Mám několik měděných  šperků, nosím je už léta a nic se s nimi neděje. 

Stejný postup můžete využít i u mosazi.

 poklad víly Drahanky, chalcedon a granát, s broušenou křišťálovou kapkou

Zlatá mosaz je čistou slitinou mědi a zinku.  Je velmi odolná, jen povrchově zmatní (jakoby zezelená) a přežije dokonce i půl století pod zemí, aniž by se chemicky změnila.

Bižuterie z postříbřeného drátu má měděné nebo mosazné jádro. Používám drátky s pokovem 7 g stříbra na 1 kg drátu.  Postříbření vysokou gramáží zaručuje delší životnost šperků. Z důvodu horší kvality jádra drátu, které  začal výrobce dělat z mosazi, přešla jsem na ocel 316 L a postříbření šperky doprodávám. 

!Pokov zpravidla není věčný. Čistěte ponořením do  čistícího roztoku na stříbro nebo v ultrazvukové čističce. Nedrhněte!

surový ametyst  v postříbřeném drátku, 2011

Nerez nebo chirurgická ocel jsou nekorodující slitiny, v nichž převažuje železo. Většinou jsou dobře snášeny i alergiky. Používám měkčenou  nerez s potravinářským atestem, z níž se vyrábí i kuchyňské nádobí. Používám převážně "švédskou ocel" 316L, testovanou pro styk s potravinami /tzv zubařský drátek / 

Cínované šperky jsou ze slitiny cínu se stříbrem.  Se Sn/Ag pracuji od začátku, z důvodu alergie na olovo. 

loď vikingů, slitina cínu a stříbra, 2012

Co je tzv. tibetské stříbro?"

Bronz!!!

Jedná se o slitinu mědi a cínu až s 30% stříbra.   Nemusí mít punc. Najdete je v mých náuškách, sporadicky i v některých mých špercích. Používám je ráda, protože se  i barevně i tvarově líbí a skvěle doplní šperk. Ale jako každá správná wrapperka, snažím se čím víc komponentů zvládnout sama.  Komponenty u mne najdete převážně na trzích, v levnějších ketlovaných náušnicích.