Musím vám převyprávět poměrně neuvěřitelnou historku, se kterou přijela z večírku moje dcera.

Jedni mladí manželé odjeli na dovolenou a doma nechali maminku  a starého pejska, vlčáka.  Po týdnu skvělé dovolené zazvoní u moře telefon a maminka sděluje, že pejsek v klidu v noci zemřel. A co má dělat. Bydleli v paneláku, na pražském sídlišti. I dcera poradila, že mají skvělou veterinářku, že ho tam má dopravit a oni se už o pejska důstojně postarají.

Tak maminka milého pejska nacpala do kufru a dala se na cestu k metru. Už na schodech slyšela přijíždějící soupravu metra, ale bylo to ještě poměrně daleko a tak si pomyslela nahlas, že už to asi nestihne. Tu se nabídl solidní pán, že jí ten obrovský kufr pomůže dovrákat alespoň na perón. Zase maminka řekla, že to asi nestihnou. Pán přikývl, že to opravdu nestihnou a když už ve vlaku svítilo světlo, jako že... Nenastupujte prosím, dveře se zavírají... vyrval jí onen kufr a vběhnul na poslední chvíli do zavírajících se dveří. A byl pryč. 

Když mi to dcera vyprávěla, mohla jsem umřít smíchy. Na jednu stranu si neumím představit, že by nebohou mrtvolku mého milovaného kámaráda někde pohodil sviňák zlodějská, ale na druhou stranu si dědek asi myslel, že paní vláčí bůhvíco cenného a představuji si ten výraz, když někde v ústraní otevřel kufr. 

Mám dva docela staré pejsky a na dovču tedy příštích pár let raději nepojedu.

Mám sice pozemek okolo domu, ale bůhví, co by panikařící maminka vymyslela.