Jako achát se označuje jemnozrnná  křemitá  hmota  s kresbou. Nejznámější formou je proužkovaný achát. Ale existují i různé druhy bez proužků- třeba mechový achát. Jméno má podle vláken, které připomínají mech.

To si člověk kráčí po poli a hledá. V moudrých knihách se radí po dešti, že ty acháty jsou lépe vidět. Já radím, že se lépe kráčí za sucha. Chůze není tak namáhavá a acháty jsou vidět taky. Oblečení, boty,  ponožky  nejsou umazané bahnem, všechno je "jenom" zaprášené. Prach skřípe mezi zuby, oči vykulené vedrem a únavou pátrají po kamenech.

Kuk! Z brázdy se  směje pecka veliká  jako koňská hlava!

No vypadá to,  že koník byl nějaký zakrslý. Holt není každý den posvícení. Ale co je malé, to je hezké. Určitě v sobě skrývá krásné proužky. Takové jaké můžeme vidět v muzeu nebo na výstavách. Rozřízneme ji diamantovým kotoučem a uvidíme ....

Co uvidíme, to záleží na tom, jestli je člověk pesimista nebo optimista. Pesimista vidí dalšího "chcípáka". Optimista mechový achát v čirém chalcedonu.

Samozřejmě, že se dají najít i lepší a větší. Mech v achátech  má různé podoby.  Polštáře mechu.

I chaoticky rozmístěná vlákna.

Achát ze slavného naleziště Doubravice. Němci komolí název na Dobra Vice.

Achát anglicky zvaný plume, chocholy v čirém chalcedonu.