Jsem na Fleru teprve pár dní a rozkoukávám se. Tolik neuvěřitelně šikovných, nadaných, tvořivých lidiček pohromadě je úplný očistný balzám v dnešní uspěchané moderní době.

Při čtení některých profilů mne úplně mrazilo. Překvapilo mne kolik z nás k tvoření přivedla náhoda, životní změna, zkouška osudu ... prostě jak tomu chce kdo říkat.  Nebývala jsem klasicky přírodní ani tvořivý typ. Sportovala jsem, studovala, rozjížděla krásně slibnou kariéru, užívala život až se jednoho dne všechno změnilo. Úraz, tak netypický, tak bláznivý, že bych si ho ani ve snu nevymyslela. Pár dnů na Jipu zpřeházelo všechny moje hodnoty, prověřilo přátele, vyděsilo rodinu. Následovaly bolavé týdny, měsíce a roky rehabilitací, zákazy a doporučení všeho možného. U sportu počínaje a u možnosti mít děti konče.

Jsem blíženec a jen tak se nevzdávám. Možná ta druhá polovina ve mne dosud jen spala a nyní dostala šanci ukázat co v ní je. Vždy jsem podle přátel byla kreativní, ale to slovo najednou dostalo jiný rozměr. Na tvoření jsem nemívala čas a najednou ho bylo dost. Díky úžasně šikovným kolegům jsem si postupně osahala keramiku, drátky, korálky, plstění, dřevo, svíčky, mýdla, proutí... no bylo toho hodně než jsem se zamilovala do toho barevného, křehkého a přesto pevného světa sklíček. Začala jsem tiffany technikou a o pecích jsem jen snila.  Po nějaké době jsem z pojišťovny vydolovala za úraz nějaké peníze a ještě před vánoci jsem si pec přivezla domů. Křtila se šampaňským a dodnes je opečovávána s láskou. 

Všechno do sebe tak nějak zapadlo. Našla jsem chlapa, který mne respektuje, miluje takovou jaká jsem. Psychicky náročnou práci jsem po večerech kompenzovala ve své dílničce, kde se zapomíná na čas a fantazii pouští uzda. Život se mi posadil do kolejí a uvidím kam povedou.  A boj s lékaři? No, ne všechny zákazy se musí dodržet a ty moje zrovna spí ve svých postýlkách :o) 

Ta facka od života byl vlastně dar.